Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážená vládo,

mám za to, že poslední týdny jak koalice, tak opozice dělala všechno proto, aby nikdo nepadl, a všechno proto, aby nikdo nebyl opomenut, a všechno proto, aby každý dosáhl na nějakou pomoc. Nevěřím tomu, že tady v Poslanecké sněmovně sedí poslankyně či poslanec, který by snad chtěl, aby někomu nebylo pomoženo, nebo aby neměl možnost řešit svou konkrétní životní situaci. Pokud kolegové v rámci rozpravy zmínili, že byla chyba neumožnit současné čerpání pomoci v oblasti živnostníků a pomoci v oblasti zaměstnanců, tak si myslím, že takové černobílé to není. Věřím dokonce, že řada kolegů, kteří mají ekonomické vzdělání by možná naopak, pokud by tomu tak bylo, touhle dobou vyčíslovala, kolik finančních prostředků bylo ztraceny, kam měly být zamířeny a jak měly být lépe využity.

Myslím si, že přístup, pokud jsme měli podporu pomoci zaměstnancům skrze program Antivirus kontra pomoc živnostníkům skrze kompenzační bonusy, tak tento základní přístup je správně. A myslím si, že to, na co kolegové oprávněně upozorňují, to znamená nezamýšlenou šedou zónu, kde nám propadávají konkrétní lidé, konkrétní zaměstnanci, konkrétní pracující, konkrétní živnostníci, a nemají přístup k pomoci, tak tento důsledek je nezamýšlený. A podle mého soudu, protože se sociálním systémem a veřejnými systémy zabývám dlouhou dobu, řekněme někdy od roku 2001, 2002, to znamená byla jsem jako právnička aktivní řekněme už v té první hospodářské krizi. A musím bohužel říct, už tehdy to bylo hodně podobné, že některé konkrétní skupiny zaměstnanců, pracujících, živnostníků nám vypadávali z pomoci. A musím bohužel mít déjavu, že i tehdy nám selhávala mimořádná okamžitá pomoc jako nástroj, který by sice teoreticky měl a mohl pomoct, ale v konkrétních situacích se tak nedělo.

Dovolte mi tedy hlubší zamyšlení, proč se to děje, že nám řada pracujících zaměstnanců konkrétních povolání, kteří jsou podotýkám dlouhodobě zaměstnáváni na dohodu o provedení práce nebo na dohodu o pracovní činnosti, a podotýkám velmi často je to dokonce tak, že nejsou sociálně pojištěni a řada zaměstnavatelů a určitých sektorů k nim přistupuje tak, že jim úmyslně dává právě nízké částky odměny v těchto dohodách, aby nebyli pojištěni ani v jednom z takovýchto pracovních poměrů. A je to metoda - metoda - kterou zaměstnavatelé dlouhodobě zneužívají práci konkrétních zaměstnanců. Konkrétními oběťmi jsou uklízečky, noční hlídači, ostraha, ale samozřejmě mohla bych jmenovat další. A je to špatně. A jestli je něco dobře, tak to, že tady kolegové jak z koalice, tak z opozice ukazují, co to je za darebáctví, jaké to má důsledky a jak je to darebáctví na druhou, když jsme v hospodářské krizi a vypne se ekonomika. Ale buďme poctiví, že tohle je ta pravá příčina toho, proč najednou nedokážeme, ačkoli všichni chceme, těm lidem ze dne na den a rychle pomoci.

Byla bych ráda, kdyby tahle debata o těch, kterým se nedostalo pomoci, a jsou takoví lidé a je to pravda, tak aby vedla i k tomu, aby tato Sněmovna těmto praktikám a tomuto způsobu řešení řady sektorů zabránila. A to je otázka systémové změny a systémové změny zákonů. A věřím, že paní ministryně práce a sociálních věcí i koalice a opozice by se měly na tomto shodnout ještě do konce funkčního období. A děkuju za to. A je to hanba. I do mé poslanecké kanceláře chodí takoví lidé.

A souvisí to ještě s druhým nešvarem na našem trhu práce, který je z mého pohledu ještě odpornější. A souvisí s tím, že řada zaměstnanců, kteří jsou dlouhodobě odměňováni řekněme nízkými mzdami, mají nízkou kvalifikaci, ačkoli svou práci dělají rádi a dělají ji stoprocentně, ale jsou ve skupině 55+, tak se velmi často setkávají s tím, že je odmítají zaměstnavatelé zaměstnat na běžný pracovní poměr a žadoní po nich jakési potvrzení na omezenou způsobilost nebo na invalidní důchod, aby na ně získali dotace. To se děje běžně na trhu práce. A bohužel zaregistrovávám od občanů, kteří se na mě obracejí právě teď v důsledku koronakrize a v důsledku hospodářské krize, že tito lidé se stávají zase obětí v prvé řadě. Takže i tady bych byla ráda, abychom se neuspokojili tím, že dobře, budeme se kritizovat, že jsme jim nedali kompenzační bonus do 30. června, ale už 1. července by nám bylo jedno, že jejich životní úroveň a jejich práce vypadá, jak vypadá. A je to dlouhá doba. Takže to bych byla ráda, kdybychom společně napříč politickým spektrem tomuto zabránili.

A teď k tomu, co udělat s těmi, co opravdu nedosáhli na mimořádnou okamžitou pomoc nebo na kompenzační bonus. Za mě jsou v podstatě v tuto chvíli pro nás jako poslance tři možnosti.

První věc - podpořit maximálně výplatu mimořádné okamžité pomoci na základě nových pravidel tak, aby paní ministryně práce a sociálních věcí garantovala, že skutečně bude zajištěno, že každý, kdo přijde na úřad práce, tak nebude odrazován, a bude co nejrychleji individuálně řešen. Myslím si, že by nám hodně mohlo pomoc i to, že nyní už nemáme vypnuté sociální služby, sociální aktivizační služby. A na mě se obrací, a chci poděkovat Asociaci občanských poraden, kteří už nyní pomáhají v masivnější míře a mluvili se mnou, jaké mají zkušenosti právě s tím, aby lidé dokázali rychle dosáhnout na pomoc, tak i tyto naše pomocníky - já jim za to ještě jednou moc děkuji, kolegům a kolegyním z Asociace občanských poraden, protože dělají skvělou práci na území celé republiky, tak aby nám pomohli, aby lidé skutečně mimořádnou okamžitou pomoc dostali. A já sama, a věřím, že i paní ministryně práce a sociálních věcí maximálně podpoří, aby reálné, skutečné částky lidé co nejdříve měli na svých účtech.