Mám institut ombudsmana v nejvyšší úctě – nejen kvůli jeho významu pro společnost a demokratické uspořádání země, ale i pro skutečnost, že prvním ombudsmanem v naší vlasti byl Otakar Motejl, člověk, který pro mne vždy byl a bude jedním z největších lidských i odborných vzorů.

Podstatná část mé právnické profesní dráhy je spojena právě s Kanceláří veřejného ochránce práv a ochranou práv občanů.

Pokračovat v ní v roli ombudsmana by byla pro mě čest. Avšak v tuto chvíli není diskuse o mé kandidatuře možná.

Mám k tomu tři důvody.

První důvod: Nemohu uvažovat o kandidatuře v okamžiku, kdy již proběhly nominace ze strany obou ústavních institucí, které jsou k tomu určeny, tedy nominace Senátu Parlamentu České republiky na straně jedné a nominace prezidenta na straně druhé. Pokud by v tuto chvíli mělo dojít k nějakému dodatečnému doplnění kandidátů, byl by to dle mého odborného názoru krok, který by mohl zpochybnit následnou volbu – ať již by byl zvolen kdokoliv.

Toho přirozeně nechci být příčinou.

Druhý důvod je čistě lidský. Mezi kandidáty, které nominoval Senát České republiky, je i Vit Schorm, můj dlouholetý kamarád a kolega. Společně každý rok od úmrtí Otakara Motejla chodíme na Vyšehrad uctít jeho památku a zapálit svíčku.

Byla bych velmi nerada, aby případné pokračující diskuse o doplnění současných nominací snížily vážnost blížící se volby.

Třetí důvod je má aktuální práce ve sněmovně. Projednáváme zásadní změny v oblasti exekucí, čeká mne dokončení práce v prosazení zákazu dětských dluhů, v zavedení chráněného účtu....

To je podle mě v tuto chvili zásadnější věc pro ochranu práv lidí než debata o případné kandidatuře.

Chci všem, ať již jste lidé pro mne známí i neznámí, laici či odborníci poděkovat za neuvěřitelnou podporu, kterou jste mi za těch posledních několik desítek hodin projevili. Vašich zpráv i mailů si neobyčejně cením.