Tato významná mezinárodní organizace, která sdružuje více jak padesátku nejen evropských zemí, včetně některých států pozorovatelských, je nezávislá na EU a snaží se fungovat na principech diskuze a hledání společných průsečíků při řešení ekonomických, sociálních, právních, ale i dalších problémů. Pod instituci, fungující na mezivládním principu, je také mj. zařazen i Evropský soud pro lidská práva. 

V rámci celotýdenního jednání se zástupci národních parlamentů snažili přijmout společná stanoviska k aktuálním problémům jako jsou humanitární situace uprchlíků v zemích sousedících se Sýrií, násilí vůči migrantům, ochrana obránců lidských práv v členských státech Rady Evropy, nová omezení činnosti nevládních organizací v členských státech RE, dopad lidských práv na “vnější rozměr” azylové a migrační politiky EU či například dosažení rovnováhy mezi nejlepším zájmem dítěte a potřebou udržení společných potřeb či v neposlední řadě  k vynuceným sňatkům v Evropě aj.

Dalším zajímavým tématem bylo “záměrné ničení a nelegální obchodování s kulturním dědictvím”. Zde se členové delegací shodli na řadě doporučení, včetně zřízení ústředního vnitrostátního orgánu a jeho zapojení do spolupráce mezi zeměmi původu, tranzitními a cílovými místy. Vyzvali ke spolupráci mezi Radou Evropy, UNESCO a UNIDROIT s cílem kodifikovat požadavek povinné kontroly pro aukční domy, prodejce a soukromé odběratele, stejně tak pro internetový marketing a regulaci internetových transakcí. Debata se také vedla o rozvoji strategií potřebných pro ochranu ohroženého dědictví v archeologicky citlivých potenciálních bojových zonach.

K bouřlivé, až nepřátelsky podbarvené, debatě došlo při hodnocení demokratičnosti průběhu nedávných prezidentských voleb v Azarbajdžánu, a to zejména mezi členy delegace této země a Arménie. Ve obdobně laděném duchu probíhaly útoky ukrajinských zástupců směrem k Rusku. Rusko se však nemůže od roku 2014, v rámci protiruských sankcí přijatými v souvislosti s událostmi na Krymu, podílet na hlasování a rozhodování RE a tak jeho zástupci zde nejen chybějí, ale země logicky i odmítá platit finanční příspěvek, který činí 33 milionů Euro a je desetinou celého rozpočtu organizace. Přitom v ruském rozpočtu na rok 2018 se peníze pro Radu Evropy znovu objevily. Předseda ruské Dumy Vjačeslav Volodin, v tomto ohledu ale prohlásil, že “pokud se jeho země nemůže podílet na rozhodování, tak si myslí, že je také správné poplatek neplatit”. Uvedl tak do poměrně složité situace generálního tajemníka RE Jaglanda, protože je takto nezbytné omezit řadaudůleřižitých programů. Osobně jsem přesvědčen, že bez účasti Ruska ztrácí celá tato organizace svoji významnou a politicky nenahraditelnou přidanou hodnotu.

Novou prezidentkou Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) byla zvolena, jako čtvrtá žena od roku 1949, Liliane Maury-Pasquier ze Švýcarska. Do své funkce nastoupila po Michele Nicolettim z Itálie, který byl nucen rezignovat, neboť v nedávných italských volbách již nebyl zvolen poslancem.

Na plénu, ale i na výborech a frakcích, vystoupilo v průběhu celého shromáždění několik významných představitelů svých zemí, například Dimitrios Vitsas, řecký ministr pro imigrační politiku, Andrej Plenkoviš, předseda vlády Chorvatska nebo také předseda vlády Slovenské republiky Peter Pellegrini aj.