Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Ještě než zahájím své vystoupení, tak bych si technicky postěžoval na řízení schůze, prostřednictvím pana místopředsedy Fialy, který místo toho, aby umožnil vystoupení prvnímu elektronicky přihlášenému poslanci, kterým jsem byl já, aniž by v té době byla nějaká přednostní práva, ani nepočkal, než naskočí na elektronické tabuli řečníci, dal zbrkle slovo kolegovi Juříčkovi, a tím vlastně nezákonně oddálil mé vystoupení o několik hodin.

Další reakce na kolegyni poslankyni Procházkovou, která kritizovala, stejně tak jako my u nás kritizujeme v poslaneckém klubu KSČM velice opožděná projednávání zpráv o činnosti a hospodaření České televize. Ale nedá mi, abych na tyto její povzdechy nereagoval obdobě jako paní kolegyně poslankyně Němcová. Ano, paní kolegyně Procházková, máte ve Sněmovně poslední dva roky koaliční většinu, my vás v některých věcech podporujeme. Stačilo se na tuto většinu obrátit, pevně zařadit ve vhodný okamžik, a to podtrhuji, ve vhodný okamžik toto projednávání, a mohly tyto zprávy už být projednány před dvěma lety. Teoreticky by bylo možné i konání mimořádné schůze. Ale to opět záleží na nějaké vůli. Ale tu vůli já jsem prostě z hnutí ANO necítil.

Jinak bych chtěl říct, ještě než začnu, že tady registruji značnou snahu o zdržování tohoto projednávání, a to zejména ze strany TOP 09. Například pan kolega Kalousek při posledním projednávání si vzal půl hodiny před koncem jednacího času, jednací doby, čas na poradu klubu TOP 09. Dnes opět vidím četné technické připomínky, poznámky členů klubu TOP 09. Přitom oni společně s ODS deklarují, že víceméně jsou pro schválit všechny zprávy České televize tak, jak byly předloženy.

Ale nyní mi dovolte, abych vystoupil se svým řádným vystoupením. A protože se budu obšírněji a detailněji vyjadřovat ještě ke zprávě o hospodaření České televize za rok 2017, což jsou dva spojené následující body, dovolte mi nyní k meritu projednávání této zprávy vážící se ještě k roku 2016, jen pár obecných poznámek a postřehů.

V samotném úvodu bych rád z tohoto místa zareagoval na účelově šířenou fámu, která se v poslední době šíří veřejným prostorem, a to, že levicoví politici nebo dokonce i sám prezident republiky chtějí ukrást Českou televizi občanům, tedy celé široké veřejnosti, a zničit tak prý baštu svobody v České televizi, jak například velice komicky vykřikuje do mediálního éteru člen Rady České televize pan Dostál.

Dámy a pánové. Skutečně vás ubezpečuji, že nikdo, alespoň tedy nikdo z Komunistické strany Čech a Moravy nechce Českou televizi vyrvat z veřejnoprávního majetkového portfolia, a to ani do budoucna. Možná ale Českou televizi chtějí opanovat nebo ještě přesněji řečeno zachovat si ji ke svému prospěchu úplně jiné subjekty. Mám na mysli ty, kterým Česká televize po léta tak zdatně připískává ať již formou zřetelné politické předpojatosti a tendenčnosti, či také a nezřídka finančně v rámci neprůhledných, často velice podezřelých smluv v řádech milionů korun.

Filutové, co smyšlenku pokusu o ovládnutí České televize politiky zkonstruovali, vypustili, a to se zjevným úmyslem vyvolat obavy a nespokojenost veřejnosti, sami velice dobře ví, že za Českou televizi odpovídá náš stát a musí prostřednictvím Sněmovny, která volí Radu České televize, také kontrolovat. Tedy při adresné a objektivní kritice z řad poslanců se tedy nejedná o žádné mocenské přebírání České televize, a to bych chtěl opět zdůraznit. Sněmovna každoročně kontroluje ze zákona jak Zprávu o činnosti, tak Zprávu o hospodaření České televize. A prosím pěkně, tato kontrolní činnost rozhodně neznamená jednou za rok, že tyto předkládané zprávy tak, jak tu sedíme, všichni odmáváme, a to jenom tak pro nic za nic. I když po celá léta a za rozličných, zejména pravicových vlád, tomu tak bylo, a to k neprospěchu všech.

Sám si pamatuji, a to jsem ve Sněmovně pouhých šest let, jak zde pobíhali lobbisté, to tady už také bylo řečeno, a usilovně pracovali. Kdybych měl dát konkrétní příklad, aby to nebylo pouhé podezření, tak například v roce 2014 si generální ředitel Dvořák najal zkušené lobbisty z firmy PAN Solutions, které mu měly, alespoň tedy podle dostupných zpráv z lidovek.cz kladné stanovisko Sněmovny při hlasování zajistit. A tak se mimo jiné stávalo, že někteří poslanci chodili s panem generálním ředitelem i na večeře, konkrétně vím, kteří poslanci to byli, ale uvádět je teď nebudu.

Osobně se nedivím, že se pan Dvořák o své křeslo bál, protože například člen Rady České televize pan Radek Mezuláník na jednání volebního výboru tehdy prohlásil, že čísla uvedená v závěrečné zprávě vůbec neodpovídají skutečnosti. A mnozí poslanci začali, snad historicky poprvé, se svým souhlasem se zprávou, váhat. Ale fakt, že by se mohlo ve Sněmovně skutečně začít s nějakou detailnější kontrolou, se některým, a já se jim vůbec nedivím, prostě do jejich krámu nehodí. Transparence tohoto média by mohla totiž některé skutečně bolet.

Společně s bývalým ředitelem České televize Ivo Mathé se tedy těch různých, často jen samozvaných bojovníků při jejich vnímání zastupitelské demokracie, jako uzurpátorského politického světa v České republice, řečnicky ptám: Jak by si takovou kontrolu veřejnost mohla dělat sama, vždyť přece od toho si volí své zástupce. A to je princip parlamentní demokracie u nás. Jak, když alespoň ne prostřednictvím těch svých volebních zástupců, přes objektivizaci výročních zpráv, eventuálně postupem doby, snad i kontrolami Nejvyššího kontrolního úřadu, jehož je nutno do hospodaření České televize urychleně pustit. Ale i tomu se naši televizní rádoby demokraté dlouhodobě přes své spřízněné politiky brání.

Dále musím na tomto místě znovu zdůraznit: Jestli někdo touží po privatizaci České televize či změně její veřejnoprávní formy, tak u nás komunistů podporu také rozhodně také hledat nemůže. Jinak dodám další zveřejněný názor pana bývalého ředitele Mathé, a tím je fakt, který může vnést i do tohoto projednávání více jasna. Zaznělo tehdy od něj, že s památnou televizní revolucí, která byla pokusem jisté skupiny nejen politicky uchopit televizi, ale především se udržet u zdrojů peněz, se smysl, struktura a hlavně jakýsi nepsaný morální kredit média veřejné služby bohužel zbouraly.

Smutné konstatování znalého člověka a já subjektivně dodávám: Pokusme se České televizi vrátit její skutečné poslání, a to takové, které již bylo jednou definováno zákonem, tehdy ještě zákonem České národní rady, myslím, že byl z roku 1991.

Dámy a pánové, poslanecká kontrola v České televizi i z tohoto důvodu je v dnešní době více než nezbytná. Hospodaření se sedmi miliardami Kč získanými především přímým výběrem občanů se nemůže i nadále odehrávat neprůhledně a také nehospodárně, nebo se alespoň v mantinelech tohoto podezření, a to přes výrazný odpor významné části koncesionářů, pohybovat. Nelze také od některých aktivistických skupin v České televizi složených z osob bez voliči uděleného mandátu si nechat vnucovat filozofii typu "dejte nám peníze a už nám do toho nemluvte, ale spíše byste se měli zamyslet nad navýšením koncesionářských poplatků". Typicky odstrašujícím příkladem je iniciativa Braňme média veřejné služby pánů Smoljaka, Vadase, Klvani a dalších, kteří opakovaně iniciovali legislativní návrhy, aby rady, které na veřejnoprávní média dohlížejí, nebyly ve Sněmovně voleny z nominantů celé široké občanské společnosti jako doposud, nýbrž aby byly delegovány jen z vybraných organizací. Rozuměj z těch, které vyhovují, těch jediných správných. Měly by to být dle jejich názoru např. organizace typu FITES, ARAS, Syndikát novinářů a jiné. Ptám se, jaký konkrétní důkaz naprostého konfliktu zájmů bychom ještě potřebovali od nich slyšet? Skutečně tedy hájí zájmy celé naší veřejnosti? Možná ano, ale jen té části soustředěné kolem nich.

Ptejme se v tomto ohledu ale dále. Skutečně by měli čeští koncesionáři platit za sledování České televize ještě více peněz než doposud? Myslíte si, že jsou nyní např. s kvalitou zpravodajství a publicistiky naši občané většinově spokojeni a chtěli by si za poskytnutou veřejnoprávní službu připlatit? No, to tedy rozhodně nejsou a nechtějí.

A prosím, oficiální statistiky najatých firem zabývajících se veřejným míněním nyní nechme raději stranou. Ano, ČT se hodí, ale když byla např. zpracována obdobná analýza vědeckým pracovištěm Univerzity Karlovy, která jasně prokázala tendenčnost České televize ve vysílání a neoprávněné upřednostňování některých politických subjektů, rázem byla hozena do koše jako nerelevantní.

Dámy a pánové, České televizi se úzkostně nedostává objektivity, vyváženosti, plurality názorů či soudnosti moderátorů. Někdy ale i prosté mezilidské slušnosti, kdy jsou předem vybrané politické oběti vyšetřovány televizními moderátory jako na policii a dokud neřeknou, co chce vyšetřující, tedy ten konkrétní investigativní redaktor slyšet, domů prostě neodejdou.

Na pořadu zpravodajského či publicistického dne ale bývají v České televizi více či méně skryté urážky protistrany, tedy těch, kteří byli televizními pracovníky vybráni jako za ty zlé a za ty špatné. Jedním z příkladů v poslední době je situace, kdy Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil České televizi se omluvit advokátům Lence a Karlu Hnilicovým. Členství těchto manželů v Advokátní komoře bylo investigativním novinářem České televize přirovnáno k členství nacisty Mengeleho v České lékařské komoře. S obdobným příkladem vystoupil v médiích např. i předseda klubu ANO Faltýnek, který na účet České televize přidal, že veřejnoprávní médium vykonávalo nátlak na žalobce Šarocha, když ho jeho reportéři v minulých dnech honili s kamerou. Celkově - opět podle předsedy poslaneckého klubu ANO - lze říci, že až do úniku informace o možném zastavení kauzy Čapí hnízdo byl Šaroch miláčkem národa. Po dotyčném úniku informací teď nastal pravý opak. A i v té souvislosti pan Faltýnek zmínil práci České televize.

K mediální masáži postojů veřejnosti je bohužel v podmínkách České televize využíváno také polopravd, podprahového ovlivňování a manipulování k jediné možné - dnes se populárně, ale poměrně výstižně říká - mainstreamové pravdě. Takovým v poslední době asi tím nejoblíbenějším psychologickým nástrojem v České televizi je vytrhávání jednotlivostí ze situačního či historického kontextu. Vnucované rovnítko mezi viníky světového válečného konfliktu s desítkami milionů nevinných obětí a spravedlivým poválečným odsunem lidí, vyznávajících fenomén totální, tedy genocidní války, na základě rozhodnutí vítězných mocností, je snad tím nejlepším příkladem historického manipulativního a z jiného úhlu pohledu, řekl bych, až zaprodaneckého přístupu některých zaměstnanců našeho veřejnoprávního média. Ale oni ti redaktoři se vlastně jen opírají o názory některých historiků a komentátorů, takže "voni vlastně za nic nemohou". Jenže český občan a koncesionář vše toto vidí, registruje a nezapomíná, bohužel pro ně.

Ale i na další metody, nejen prováděné salámovou formou zkreslování reality a historie jsou mnozí klíčoví moderátoři skutečně kabrňáci. Na jejich pečlivě tajené honoráře podle generálního ředitele České televize prý česká veřejnost ještě nedorostla. Opět uvedu příklad. V hlavním pořadu Události a komentáře byl odvysílán vstup redaktora Jiřího Hynka, který celkem třikrát označil Andreje Babiše za bývalého premiéra. Celou tuto blamáž přešla moderátorka pořadu Světlana Witowská bez mrknutí oka. Na webu ČT byla potom tato pasáž pořadu rychle nedostupná.

Další důvod pro nezpochybňování intenzivní sněmovní kontroly týkající se hospodaření České televize je nepochybně také fakt, že Evropská unie vyžaduje od členských zemí, aby měly svůj audiovizuální trh plně pod kontrolou. A tím rozhodně nemyslela pod kontrolou lidí, kteří jsou členy jakýchsi profesních či lobbistických organizací. Chce po nás, abychom za to, co vysíláme, nesli i odpovědnost, když už jsme licenci někomu přidělili, a tuto zodpovědnost musí nést volení zástupci lidu, jestli chceme v České republice pokračovat tedy v ústavně zakotveném systému parlamentní demokracie.

Konkrétně je to u nás, tedy v České republice, ošetřeno tak, že Sněmovna volí Radu České televize, kde by měly být zastoupeny významné regionální, sociální, politické a kulturní proudy. Tento orgán disponuje jistými pravomocemi, byť jsou tyto pravomoci podle mého názoru zcela nedostatečné. A bohužel musím dodat, že i těch málo reálných kompetencí, které Rada České televize má, ani ty nevyužívá. Nad tímto faktem je třeba se do budoucna skutečně zamyslet. Bez nezávislého, ale ve své činnosti efektivního kontrolního orgánu, který bude skutečně přímo kontrolovat a řešit často oprávněné stížnosti občanů, se prostě dlouhodobě zakalené televizní vody nevyčistí.

V této souvislosti proto znovu opakuji, zapojme do tohoto procesu i Nejvyšší kontrolní úřad.

Současně zde varuji před těmi, kteří si představují, že od České televize dostanou klíče a k tomu bianco šek do ruky, a potom si tam budou moct dělat, co chtějí. Opakuji to i proto, že je totiž velice pravděpodobné, že se schyluje k podobnému konfliktu, jakým byla již zmíněná televizní krize v roce 2000, kdy byl v podstatě nastolen stav, který podle mnohých trvá dodnes, a Česká televize je ovládána lidmi, kteří v ní pracují a nikdo jim do toho nemá co mluvit. A ti by rádi toto své postavení a dobyté pozice podpořili příslušnou legislativní změnou, a právě zde by měli všichni koncesionáři zbystřit, jde přece o majetek nás všech a podobný názor pro vaši informaci zastává i Petr Žantovský, člen Rady České tiskové kanceláře.

Nyní bych přešel k samotnému způsobu prokazování kvality České televize. Dle mého názoru lze konstatovat, že výroční zprávy o hospodaření České televize mezi lety 2012 až 2018 jsou spíše koncipovány na efekt, než na vypovídací hodnotu. Z pohledu právních předpisů lze např. hospodaření České televize, už to tady také dnes padlo, klasifikovat jako vyrovnané. Z hlediska reálné ekonomiky a podnikatelského pohledu ale dochází ke krytí nákladů z naspořených zdrojů minulého období, nebudu říkat, že tam existuje nějaký fond, nebo neexistuje, prostě z naspořených zdrojů minulého období. Zde lze registrovat markantní pokles těchto zdrojů, tedy proces, který lze zjednodušeně nazvat stravováním sama sebe. Dochází též k poklesu dlouhodobého majetku České televize, také stav, kdy se náklady České televize drží těsně pod hodnotou 7 miliard Kč, odráží nepřijatelný stav, kdy neziskový subjekt je zcela bez vazby na ekonomickou realitu.

Na závěr si dovolím položit dvě základní otázky. Ta první může znít například takto: Je uživatel dnes schopen výhradně na základě zpráv Rady České televize o hospodaření posoudit skutečnou ekonomickou situaci České televize? Moje odpověď je taková, že pokud jde o čerpání informací z daných dokumentů, ty jsou zpracovány přehledně a jsou doplněny množstvím grafů a fotografií. V případě, že ale na ně budu pohlížet z pohledu uživatele účetních závěrek, musím říci, že je potřeba nemalých a právních znalostí a také zkušeností z hospodaření subjektů v odvětví televizního vysílání, abych z nich relevantní ekonomické údaje, které jsou potřebné k našemu poslaneckému rozhodování, vůbec získal. A nebylo to snadné ani pro mě, byť jsem inženýrem ekonomie se specializací na oblast veřejné správy.

Druhá otázka je obdobná. Je uživatel schopen výhradně na základě výročních zpráv o hospodaření dostatečně posoudit kvalitu řízení České televize? A moje odpověď: dostupné informace ve výročních zprávách o hospodaření České televize nepodávají dostatečně fundované informace, na podkladě kterých by mohl uživatel dostatečně posoudit kvalitu řízení České televize.