Milé kolegyně, milí kolegové,

je nás tady pomálu a já vás nebudu dlouho unavovat, ale vzhledem k tomu, že je mou milou povinností, a beru to i jako takový úkol, který je mi opravdu blízký, vždycky čas od času upozornit na požadavky dětí a mládeže České republiky, které opakovaně a opakovaně, naposledy tedy 31. srpna 2022, žádají, abychom se začali zabývat návrhem zákona, kterým by se zřídil ochránce práv dětí, známý pod jednodušším názvem dětský ombudsman.

Takže tento úkol chci naplnit a opět zvednout sněmovní tisk 262, který tady leží, já jsem poměrně dost dlouho čekala, jestli se neshodneme napříč politickým spektrem, když jde o takovouhle problematiku, teprve od června 2022, byť jsem ho dala, jak si můžete dohledat, tuším, že jsme ho podávali už někdy v říjnu nebo v listopadu 2021 do sněmovního systému.

V mezidobí s řadou z vás jsem diskutovala a myslím si, že se ta situace vyvinula tak, že se tam ty naše názory i na legislativní ukotvení tohoto institutu sbližují. Nicméně v jednom nejsem stále s některými zajedno, abychom čekali, a myslím si, že naštěstí již většina z vás také ne, abychom čekali, až vláda v tomto hektickém období připraví svůj vlastní návrh zákona, když je tady docela dobrý návrh zpracovaný ještě tedy pod mým vedením legislativou Úřadu zmocněnce vlády pro lidská práva, což je také na úřadě vlády, který by mohl být nosičem této změny s tím, že pochopitelně v rámci toho projednávání můžou být i komplexní pozměňovací návrhy, které pokud zůstane obsah zachován, a tady na to ty děti a mládež do 18 let také upozorňují - to znamená, že chtějí opravdu samostatnou instituci, ne aby existoval nějaký malý, a ne jenom díky věku, ale díky svým kompetencím, dětský ombudsmánek, který bude podřízen veřejnému ochránci práv, čili ombudsmanovi, který v současné době je pro dospělé a děti, a byl by jenom pro dospělé a pak by byl pod ním nějaký pro děti, tak to tedy nechtějí, a myslím, že to nechceme nikdo.

Myslím, že nejjednodušší legislativní cestou by bylo skutečně ten sněmovní tisk 262 otevřít a v rámci druhého čtení ho potom pozměnit tak, aby odpovídal i představám těch, kteří upozorňují na současnou situaci, to znamená, nezřizovat tu centrálu, respektive to sídlo v Praze, což jsme chtěli právě kvůli dětem a k tomu, že zde sídlí ústřední orgány, resorty, které se zabývají problematikou dětí - Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zdravotnictví. V podstatě je tedy o mnoho více důvodů, aby to centrum bylo v Praze. Ale to jsou věci, když by to mělo, nebo nemělo vzniknout, tak tam myslím, že ten kompromis, byť ne zcela snadno, se dá udělat.

Jiná věc jsou kompetence, které by měly být zachovány v tom rozsahu, v jakém navrhujeme ve sněmovním tisku 262, to znamená, rozšíření těch kompetencí například i na to, aby mohl vstoupit ten ombudsman do opatrovnického řízení, samozřejmě zahájit ho, vstoupit do něj nebo i v některých případech se obrátit na Ústavní soud s žádostí o zrušení části právního předpisu včetně zákonu, který odporuje úmluvám uzavřeným v oblasti ochrany práv dětí.