Milé kolegyně, milí kolegové,

po tom velmi pragmatickém konstatování, které sdílím, protože mám stejnou zkušenost, mého předřečníka, pochopitelně střet zájmů optikou historických souvislostí a filozofických východisek asi nenajde moc pozornosti a bude vám připadat odtržený. A já jsem si také slíbila, že nebudu tady dělat přednášku, kterou jsem si připravila na zhruba hodinu, protože si myslím, že jak ty filozofické, ústavněprávní a hlavně historické souvislosti od starověkého Říma až do současné doby možná vrhnou na problematiku střetu zájmů zase trošku jiný, odlišný pohled a budeme to vidět v historické kontinuitě jinak. A nemyslím mírněji nebo přísněji, ale prostě jinak.

Trošku mě vyprovokovalo vystoupení kolegy pana Dr. Michálka, který byl stejně jako já v minulém volebním období členem ústavně-právního výboru, a samozřejmě jeho interpretace výkladu, proč jsme tenkrát nepřipustili, aby ta debata byla - nebo vůbec, že jsme nepřipustili, aby debata byla ukončená, by byla jiná než moje nebo ty důvody by byly jiné než moje. Takže nebudu jimi zatěžovat, jenom nejenom za mě, ale i za ostatní minimálně členy hnutí ANO, kteří byli členy ústavně-právního výboru, musím říci, že jsme o té problematice vážně diskutovali mnohokrát a myslím si, že ten časový faktor opravdu byl jedním z podstatných důvodů, proč nedošlo nakonec k přijetí toho zákona, byť tady nebudu říkat, že jisté obstrukce tady samozřejmě i z naší strany byly, pokud tam byly uváděny návrhy, které neodpovídaly tomu hlavnímu, o čem budu hovořit, to znamená, o tom veřejném zájmu jako takovém a v podstatě střet zájmů optikou toho, co skutečně chceme chránit. Ale ten mostík mně vlastně předřečník poskytl, protože dochází až k absurdním situacím, o kterých tady hovořil, o těch bankách, kdy jsou trestáni za naši politickou kariéru, ať už je úspěšná, či nikoliv, naši nejbližší.

Byla zde řeč samozřejmě o tom klíčovém rozhodnutí Ústavního soudu, když zamítl 11. 2. 2020 návrh na zrušení některých ustanovení zákona o střetu zájmů. Byl to plenární nález Ústavního soudu 4/17, kde Ústavní soud jednak, jak už také bylo řečeno, definoval nebo se pokusil částečně definovat ta pravidla, podle kterých by se měly posuzovat právní normy upravující střet zájmů, a jednak se také vyjádřil k závazkům, které - a teď je to opravdu padni komu padni - plynou pro Českou republiku z členství v Evropské unii. A já jsem si tady vybrala jednu citaci: "Není-li to v rozporu s výslovně stanovenými kritérii" - které se tady vypočítávají podle čl. 21 odst. 4 Listiny, čili jde o výjimky z obecné právní úpravy při zachování zásady rovného zacházení, rovnoprávnosti a nediskriminace, čl. 3 odst. 1 Listiny - "lze sice stanovit další podmínky pro přístup k voleným či jiným veřejným funkcím, avšak jen tehdy, nejde-li o jinak "neodůvodněné omezení"" - a to je zase čl. 25 Paktu in principio - "tedy v našich podmínkách za dodržení pravidel pro omezení základních práv a svobod (čl. 4 odst. 2 Listiny a čl. 70 Ústavy v případě členů vlády)." Jde tedy o nic méně a o nic více než o to, co tady často bychom měli nebo častěji než dosud bychom měli vždycky brát v úvahu, to je respektovat princip proporcionality zásahu.

A totéž, protože to nemá být přednáška, ale předpokládám, že tady ještě pro ten širší nebo delší výklad budu mít jednou prostor právě ve vztahu ke střetu zájmů, tak jenom bych chtěla upozornit na nález Ústavního soudu, je to římská I ÚS 198/95, ve kterém se Ústavní soud mimo jiné zabýval právě zase veřejným zájmem a dovozuje, že pojem veřejný zájem je třeba chápat vždycky jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný zájem.