Vážený a milý pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové,

po tak dramatickém a krásném projevu mého kolegy předřečníka se mi bude těžce hovořit, ještě navíc o ústavních věcech, ale zkusím to, abych upoutala vaši pozornost. Nicméně původně jsem - teď si vezmu zase něco od pana zpravodaje Nachera - původně jsem vůbec nechtěla mluvit, Patriku, také, vaším prostřednictvím, ale s ohledem na to, že jsem dostala k dispozici jako vy všichni ostatní usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, mají trošku delší název, a protože jsou .... (nesroz.) vaší vůlí, a jsem za to samozřejmě ráda, místopředsedkyní naší stálé komise pro ústavu, tak se k tomu prostě vyjádřit musím.

Mnohé z toho mi vzal, jak je jeho dobrým zvykem, pan poslanec Radek Vondráček, aha, on je tady. Byl dříve, takže i o to bude trošku ten můj projev kratší. Já chci jenom upozornit na několik věcí. Zdůraznit znovu a znovu, že to nemáme v zákonném textu, tuto lhůtu, je úplně nadbytečné. Ale vůbec to podle mého právního přesvědčení neznamená, že bychom se mohli chovat voluntaristicky a ohrozit předvídatelnost práva a tím i právní stát jako takový proto, že se nám to právě hodí. Ale já jsem se zařekla, že nebudu politická, takže pojďme na to po té právní stránce.

Řada těch argumentů je velice systematicky seřazena v tom usnesení stálé komise Senátu a všichni jsme měli možnost si je pročíst, takže já se jenom zastavím u některých z nich a některé se pokusím doplnit.

Za prvé je v tom usnesení a i v té mé řeči namístě zdůraznit, že je to opravdu vláda, vláda a ještě jednou vláda, která v tomto ohledu hraje dominantní roli a jediný, kdo ji může zkontrolovat, obzvlášť poté, co Ústavní soud nemá, dovolte mi ten lidový výraz, ani chuť a ani mandát na to, kontrolovat v tomto ohledu naše rozhodování, tak o to více by Poslanecká sněmovna měla být bdělá a měla by právě zkoumat a analyzovat, zda skutečně, pokud využívá, nechce se mi říct mezery, ale volného prostoru k výkladu, tak se spíše pokorně dopracuje a přikloní k výkladu jazykovému, logickému a podle zákonného textu, čili konzervativnějšímu, než k výkladu extenzivnímu. A na to upozorňuje i to usnesení stálé komise Senátu a na to jsem chtěla upozornit i já. Ono opravdu, když použijeme ten argument a contrario, to znamená, kdybychom to dovedli, jak tady už zaznělo myslím, do nějakých absurdních rovin, tak by si to skutečně ta vláda mohla prodloužit třeba o měsíce, roky, nebyla by vůbec vázána žádnou lhůtou. A když se podíváme na vládu a její politické propojení s většinou poslanců v Poslanecké sněmovně, tak tady je opravdu velké riziko, že by si mohla dělat v podstatě, co by chtěla. A právě proto tady máme určité principy právního státu, mezi což nepochybně patří právě ta předvídatelnost práva a i určitá pokora exekutivy, která samozřejmě v tomto případě je obtížně vymahatelná. Nicméně jako bývalá ministryně spravedlnosti musím říct, že jsem velmi nerada předstupovala za těch 13 měsíců, je to krátké období, ale něco už zažijete, před Poslaneckou sněmovnu a žádala, prosila a přesvědčovala, aby mi něco schválili, a nebyly to jenom legislativní návrhy zákonů. Takže si velice dobře dovedu představit, že je to mnohem jednodušší, tuto nepříjemnou proceduru podstupovat jenom občas.