Otázka zní, na jak dlouho. Pan ministr sice prchal jako pověstný kardinál Julián Cesarini z bitvy u Domažlic, jenže podobně jako křižáci do Čech, tak i on se vrátí. Správná otázka totiž zní, proč se bez boje vzdal, proč nešel svůj názor hájit do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a proč, když chtěl zdražit českým domácnostem vodu o stokoruny (v podstatě uvalit na vodu novou daň), to nezkusil zákonodárcům vysvětlit. Jasná odpověď je jednoduchá. Protože by svůj boj o obsah peněženek obyvatel vedl přesně před podzimními volbami.

Z čehož ale plyne jednoduché poučení. Pan ministr Richard Brabec sice mluví o koaličních jednáních a rozsáhlých konzultacích tak, aby byl zákon „ve shodě dotvořen", bude se ale chovat stejně, jako při první přípravě předpisu. Tehdy se na cizí názory nijak neohlížel. Ředitel firmy ANO Andrej Babiš mu nalinkoval úkol vytahat z obyvatelstva peníze za každou cenu, ministr Brabec si přečetl rozkaz a konal.

Jakmile odpadne nebezpečí, že projednávání protilidového zákona o vyšším zdanění vody nepoškodí takzvané „hnutí" v krajských a senátních volbách, v tu chvíli se nám předpis vrátí zpět a bude vypadat hodně podobně, jako současná verze. Skoro bych řekl, že bude platit přímá úměra – čím lepšího výsledku podnikatelský projekt ANO ve volbách dosáhne, tím vyšší zdanění vody bude navrženo.

V důvodové zprávě vodního zákona se ministr Brabec pustil do propočtů dopadů této daně na obvyklou čtyřčlennou českou rodinu. Došel k tomu, že to bude 70 korun ročně. Chtěl jsem ho dotáhnout silou mocí na zasedání zemědělského výboru, dát mu tabuli a křídu, aby nám to tam osobně vypočítal, protože střízlivé odhady odborníků hovoří o 700 korunách ročně. Tomu se samozřejmě pan ministr raději vyhnul, protože by nutně byl za hlupáka. Na podzim voliči mimo jiné rozhodnou, zda se pan ministr vrátí do parlamentu jako arogantní představitel úspěšné politické firmy, který má mandát brát peníze, komu bude chtít, nebo zda mu spadne hřebínek a veřejnost ho donutí nekrást „legálně" občanům z peněženky.

Někdo by mohl říci, že těch 700 korun ročně není závratná suma. Pro řadu lidí opravdu není. Jenže pro mnoho našich spoluobčanů je to hodně peněz. A politika ANO sestává z takového nenápadného, ale soustavného braní po desetikorunách, po stovkách – jenže dohromady jsou to rázem tisíce a desítky tisíc.

On totiž i ten vodní zákon tak, jak ho navrhuje ANO a Richard Brabec, není jenom zvýšení poplatku za čerpání podzemních vod (což je v podstatě „daň z vody" a jde o těch sporných 70 nebo 700 korun na rodinu a rok). Navrhují se zde často dryáčnické poplatky za vypouštění vyčištěné vody, zvyšují se poplatky za znečišťující látky v odpadních vodách, nebo se snižují limity za bezplatný odběr a vypouštění. Některé parametry pro čištění vod jsou nastaveny jako naprosto nesplnitelné (nevymlouvejme se na EU – jsou daleko přísnější, než určuje Brusel) a výsledkem by bylo, že kterákoliv obec či provozovatel čistírny by v podstatě platit soustavnou pokutu – co období, to platba. Neboť při stávajících technologiích, i těch v podstatě nejlepších, by nebylo možné dostát požadavku pana ministra Brabce. A co se stane v takovém případě? No samozřejmě se tyto pokuty přenesou do ceny vody. A tady již mluvíme opravdu o stovkách a tisících korun na rodinu.

Jsou tam i další podivné věci. Zákon například likviduje naprosto precizně fungující systém kontroly kvality vody prostřednictvím nezávislých akreditovaných laboratoří a přenáší ho zprostředkovaně přes jednotlivá povodí na stát. Proč? Aby nebyl nikdo, kdo by řekl, že pomocí finty s nesplnitelnými parametry se ze systému našich vodovodů a kanalizací tahají do státní kasy stovky milionů korun? A že tyto stovky milionů nakonec zaplatí občané?

Kapitulace ministra Brabce v jeho bitvě o vodní zákon je pouze dočasná. Skutečný boj začne až po podzimních volbách, a sice s nadsázkou, ale pouze malou, je tedy možné říci, že svou krajskou a senátní volbou budou občané rozhodovat i o ceně, jakou platí za vodu.

Hlas pro ANO znamená vyšší daň z vody!

Ladislav Velebný