Situaci nepomáhají ani populističtí politici, kteří si na šíření paniky chtějí nahnat politické body. Není se pak čemu divit, že jsou to právě Češi, kdo má z evropských národů největší strach z islámu, byť s ním mají minimální zkušenost[1].

Odpůrci islámu často hovoří o tom, že žena je v islámu podřízena muži, který má právo ji bít, jak se mu zachce, o tom, že cizoložství či odpadlictví se podle islámského práva trestá kamenováním či pověšením, že muslimové se musí pevně držet Koránu a jejich nejvyšším životním vzorem je život Proroka, že je povinností muslimů pro svého Boha dobývat země bezvěrců a tyto bezvěrce, pakliže se neobrátí k islámu, vraždit. Když takto odpůrci islámu hovoří, používají stejnou rétoriku jako radikální islamisté – ti by si totiž takový islám přáli. Naštěstí však islám takový není. Musíme si uvědomit, že islám skutečně není žádná homogenní jednotka – na světě je celkem asi 1,6 miliardy muslimů a v každé muslimy obývané zemi, v každém regionu, dokonce v každé muslimské rodině je islám chápán jinak. Někde je pro ženy obvyklé se zahalovat, jinde ne, někteří muslimové se pětkrát denně modlí, jiní ne, někteří dodržují ramadán, jiní ne, a mnozí muslimové navštěvují mešity, a mnozí ne. Ačkoliv modlitba a ramadán jsou součástí tzv. „pěti pilířů islámu“, muslimka, která ramadán nedodržuje, vám na váš zvídavý dotaz odpoví, že pro to, aby člověk byl dobrým muslimem, se musí především snažit být dobrým člověkem a svou víru mít hlavně v srdci. Radikální islamista by namítnul, že ta žena není správná muslimka. A to stejné by o ní řekl odpůrce islámu ze sdružení Islám v ČR nechceme, který vidí islám tak, jak si ho radikální islamista představuje.

S poněkud radikálním pojetím islámu se (nehovořím teď o teroristických organizacích jako je Islámský stát) můžeme setkat jen ve zlomku zemí muslimského světa – především v Saúdské Arábii, jejíž populace však tvoří asi 1,5 % celkové světové muslimské populace. Naopak třeba Indonésie, jejíž muslimská populace sama o sobě tvoří téměř 13 % všech muslimů na světě, je místem bezproblémového soužití mnoha kultur, vyspělou zemí s velkou náboženskou svobodou (jako státní svátky se zde slaví muslimské, křesťanské, hinduistické i buddhistické svátky, atp.) Je pochopitelné, že média vždy informují o extrémech – nikoho u televizních obrazovek přece nezajímá činnost Mezinárodního červeného půlměsíce nebo cokoliv ze života běžných muslimů. Bohužel to však napomáhá utváření pokřiveného obrazu islámu a muslimů, kteří jsou lidé jako my a každým útokem radikálů trpí i oni – mnohdy jsou terčem útoků přímo, vždy ale trpí tím, že každý takový teroristický počin napomáhá spojování terorismu s islámem samotným a proti muslimům se pak obrací hněv těch, kteří dovolí, aby jim zloba a zármutek zatemnily smysly a po pařížských útocích hází granáty na nádvoří mešit a střílí po modlitebnách.

S islámem, muslimy a imigrací se navíc pojí celá řada mýtů a lží, které se šíří jako mor a negativnímu obrazu islámu dále přispívají. Tyto hoaxy, mystifikace, bohužel mnohdy přebírají a šíří opět i média – a pokud ne, jejich šiřitelé to zpravidla označují za projev tolik nenáviděné politické korektnosti, což dalšímu šíření těchto hoaxů jen přispívá. V roce 2012 se například hojně rozšířila fáma, že v Bruselu zakázali tradiční vánoční strom na tamním Grote Markt z toho důvodu, že proti němu protestovala muslimská komunita.[2] Vánoční strom byl nahrazen abstraktní elektronickou instalací, nikoliv však z důvodu, že by tradiční strom někoho urážel – radnice se prostě a jednoduše pokusila o moderní pojetí vánočních svátků. Podle bruselského radního Philippa Close chtěla radnice „pouze modernizovat zimní radovánky, tento vánoční trh a celkový obraz Bruselu.“ Předseda muslimské výkonné rady Belgie Semsettin Ugurlu prohlásil: „Víme, že žijeme v zemi s křesťanskou kulturou, tradiční vánoční strom nás nijak neuráží.“[3] Ačkoliv se stromečkový hoax objevil i v českých médiích[4], nikdo se nikdy neobtěžoval jej dementovat. Dodám ještě, že vzhledem ke kontroverzi, kterou abstraktní instalace vyvolala, se v roce 2013 Brusel opět vrátil k tradičnímu vánočnímu stromu.

Dalším příkladem takového hoaxu je zpráva o tom, že ve Švédsku zákonem zakázali kritizovat imigraci.[5] Skutečnost je taková, že v prosinci roku 2012 dvě švédské dívky ve věku 15 a 16 let zveřejnily na síti Instagram fotografie 38 mladých dívek (některým bylo i 13 let) společně s jejich jmény a hanlivými komentáři o jejich údajné sexuální aktivitě. Dívky nakonec musely obětem zaplatit odškodné, starší z nich k tomu byla odsouzena ještě k 45 hodinám veřejně prospěšných prací a mladší z nich musela strávit nějaký čas v nápravném zařízení pro mladistvé.[6] Tato událost rozproudila ve švédské společnosti debatu o otázce nactiutrhání a pomluv v online prostředí.[7] Před zákonnou úpravou, která z těchto debat vzešla a vstoupila v platnost 1. ledna tohoto roku, byly oběti nuceny vést žalobu samy. Nyní byla zrušena podmínka, že pro žalobu za urážku na cti musí platit „zvláštní důvody“ a oběti tak nyní mají větší možnost se oficiální cestou bránit.[8] O imigraci nikde nepadlo ani slovo.