Je jisté, že bezpečnostní rizika existují, mění se pouze jejich charakter a intenzita, popřípadě pravděpodobnost jejich vzniku. Tomu by měl odpovídat i dostatečně velký rozpočet kapitoly Ministerstva obrany. Vojáci po létech slibů a promarněných zamrzlých akvizic jistě rádi přijmou jakoukoliv miliardu navíc, ačkoliv již dnes mají problém tyto prostředky účelně využít a předbíhají se v návrzích programů, jak je utratit, místo toho, aby posilovali ty síly a prostředky, které zásadním způsobem ovlivňují jejich bojové možnosti, kterými jsou schopni zajišťovat obranu území vlastního státu a zároveň plnit i úkoly v rámci integrovaného záchranného systému (IZS), k podpoře posílení Policie České republiky (PČR), zejména potom k ochraně našich hranic před ilegální migrací.

Tomuto záměru však rozhodně neodpovídají současné představy velení armády, ministerstva obrany a dalších na zvýšení počtů výsadkových jednotek. Tyto jsou jednak předurčeny k jiným úkolům a mají ve srovnání s mechanizovanými jednotkami také menší bojovou sílu. Mají-li plnit výsadkové úkoly, jsou závislé na letecké přepravě, vyžadují také jiný výběr personálu a jsou celkově provozně nákladnější. Navíc klasické pojmenování "roty" užívané od samého vzniku Československé armády (např. rota "Nazdar") nahradíme "komandem".

Je mi s podivem, že tomuto široká odborná veřejnost mlčky přitakává a nikdo nenapadl dlouhodobou nekoncepčnost výstavby armády. Při tak málopočetné armádě a mnohočetnosti úkolů ji budovat jinak, než pro univerzální použití a s maximální unifikací zbraní a techniky je nepřípustné. Ne jako v jiných armádách, že do zahraničních operací jsou vysílány organické jednotky se svou technikou a výzbrojí, pokud odpovídají účelu mise, ale naopak my strukturu jednotky a výzbroj přizpůsobujeme účelu mise tak, aby tam mohla být vyslána. Je potom jasné, že se tímto snižuje univerzálnost použití těchto jednotek a tím se zvyšují náklady na speciální jednotky, jako je třeba výsadkový pluk. S tím si ale hlavu nikdo neláme.

Máme v našich podmínkách zcela zbytečné speciální jednotky, které nebudou nikdy do speciálních operací vyslané, neboť Česká republika jim nebude nikdy schopna poskytnout potřebné krytí. Máme výsadkové jednotky, a další vytváříme, ačkoliv z jedné strany hranice na druhou to není ani 500 km a nedisponujeme pro tyto účely dopravním letectvem. Není tedy potřeba tolik výsadkářů a padáků ale spíše se starat o to, aby pojízdnost tří tanků nebyla standardem.

Armáda by měla být budována především k účelu obrany státu a to zejména rovnoměrným rozložením sil a prostředků všech druhů vojsk po celém území ČR. Tak tomu dnes není. I nadále je přeceňována úloha vysílání vojenského personálu do zahraničních misí, které již samo o sobě zvyšuje nároky na vojenský rozpočet a přizpůsobování jednotek a zejména jejich vybavení potřebám těchto misí, tyto nároky na vojenský rozpočet jen umocňují, ačkoliv jejich efektivnost je diskutabilní, zejména v Afghánistánu. V mnohém je armáda podfinancovaná, její výzbroj je výzbrojí dvacátého století a neodpovídá tomu, co bychom potřebovali. Naše armáda by měla být budována především jako armáda nezávislého státu, která bude garantovat i to, že se nějakou dobu budeme schopni bránit sami. To znamená, že nám stále chybí jedna brigáda. Dvě zbylé, to znamená čtvrtá a sedmá, mají být na skutečně stoprocentních stavech.

Teď ale bude úsilí velení armády a ministerstva obrany kladené na výstavbu výsadkového pluku, který po nás nikdo nechce. To vše pod všeobecným zaklínadlem "plnění závazků NATO". Tak tomu ale není. Národní obranné dokumenty jako Bezpečnostní strategie ČR, Obranná strategie ČR a Koncepce výstavby Armády České republiky se od roku 2015 (KVAČR) v podstatě nijak nezměnily a nyní je najednou klíčovým "milníkem" rok 2020 pro výstavbu výsadkového pluku.

Z důvodů, které jsem popsal výše, tento návrh nepodporuji zrovna tak jako účast našich vojáků v deseti zahraničních operacích, zejména té nekonečné a diskutabilní v Afghánistánu. Tyto důvody jsou nejen politické, ale týkají se i plýtvání peněz daňových poplatníků a také snižování schopností ostatních jednotek naší armády, které se mají podílet na obraně našeho státu.

Radovan Vích

poslanec a místopředseda Výboru pro obranu PS PČR

Převzato z profilu autora