Zde byla už dlouho a bez větší mediální pozornosti připravovaná třetí varianta téže věci. Tedy, jak k nám a dalším zemím zatím tzv. "plně nezasaženým" nezvanou migrací, dostat co nejvíce migrantů zejména z chudých afrických zemí. Tentokrát pod názvem Globální pakt pro bezpečnou, řízenou a legální (?) migraci. Plný název zní: Global Compact for Safe, Orderly and Regular Migration. S překladem toho názvu, který mnohé vyděsil, je problém. Příliš totiž odhaluje, o co v paktu jde, proto se některá média snažila název kamuflovat poukazováním na nepřesnosti prvních neoficiálních překladů. Oficiální překlad stále neexistuje, nejvíce se ale zatím ujal tento: Globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci. Takový překlad i nejvíce odpovídá obsahu dokumentu.

Ohledně nevítané a státem neschválené migrace už to v Evropské unii i na mezinárodní scéně začíná připomínat boj s drakem, kterému po useknutí jedné hlavy narostou vždy dvě další. Je zřejmé, že osoby v pozadí těchto jevů se nehodlají svého plánu vzdát za žádnou cenu. Pro svůj záměr mají evidentně připravený plán A, B i C, kdyby ty předchozí nevyšly. O co se jedná tentokrát?

Globální pakt pro migraci je dokument připravený v rámci Organizace spojených národů. Tento dokument předvídá, že každá ze signatářských zemí si stanoví počet migrantů, který je ochotná na své území přijmout. Myšleno navždy. Výslovně je zdůrazňováno, že migrantů bude hodně, máme se o ně dobře postarat a potlačit tzv. xenofobní nálady „původního” obyvatelstva. Není zde tedy myšlenka dočasného pobytu nebo udělení azylu jako ochrana před pronásledováním. Jedná se zkrátka o přesídlení. O trvalou migraci.

OSN v tomto dokumentu definuje masovou migraci jako v zásadě nevyhnutelný a pozitivní jev. Podřazením práva na migraci pod základní lidská práva by navíc takovým migrantům vznikl prostor domáhat se vstupu do země u mezinárodních lidskoprávních soudů, významnou roli by v tom jistě sehrály nadnárodní neziskové organizace.

Co je na myšlence takové masivní a trvalé migrace lidí s úplně odlišnými kulturními a náboženskými zvyky neblahého si snad už ani nemusíme říkat, ale stojí za připomenutí, že tím se vlastně snímá odpovědnost vlád států, ze kterých budou migranti přesídlováni, o to, aby jejich země uživila své obyvatele, poskytla jim dostatek práce, vody, jídla, důležitých veřejných služeb. Zkrátka případný problém za ně vyřeší dosídlená země, která migrantům vše potřebné poskytne. Tyto státy tedy budou vedeny k nezodpovědnosti. Lze si i představit, že se touto cestou mohou zbavovat nepohodlných osob, např. kriminálníků, duševně nemocných osob, dokonce třeba některých minoritních etnik. Existuje podezření, že k tomu dochází už při nynějších migračních vlnách.

A jak je to s přijetím Globálního paktu pro migraci? Počátkem července tohoto roku se zástupce české vlády zúčastnil předběžného hlasování 190 členských zemí na plénu OSN. Jako obvykle bylo sdělováno, že nejde o nic závazného. To už se říkalo o nedávno odsouhlaseném - nepodepsaném Marakéšském protokolu (deklaraci), rovněž týkajícím se původně nelegální, nově zlegalizované migrace, kde je uvedeno, že mimo jiné „Česká republika...přijímá Marrakéšský akční plán pro roky 2018-2020". Maďaři proto, podobně jako učinili v případě Marakéšského protokolu, u Globálního paktu pro migraci výslovně vystoupili proti. A tedy se jim nestalo to, co Slovensku, jehož jméno bylo na Marakéšském protokolu rovněž uvedeno, i když v Marrakéši tehdy nikdo ze Slovenska nebyl. A pak měli problém to vysvětlit doma. Maďaři se tedy proti podobným „konkludentním” přijetím mezinárodních závazků na konferencích, kam daný stát ani nevyšle svého zástupce, vyhnuli tak, že výslovně prohlásili, že odstupují z jednání o Globálním paktu o migraci. Tedy už je nikdo nemůže někam „připodepsat”. Být jimi bych se ale ještě neradoval, známe poslední trik vedení Evropské unie, kdy k mezinárodní dohodě přistoupí EU jako celek a pro všechny členské státy je to rázem závazné (za což vděčíme Lisabonské smlouvě a masivnímu přesunu kompetencí na EU, který z ní vyplývá). Je třeba rovněž připomenout, že Globálního paktu o migraci se již dříve odmítly účastnit USA a další státy vyjadřují pochybnosti.

V návaznosti na předběžné červencové hlasování se o oficiálním přijetí Globálního paktu o migraci má hlasovat na ministerské konferenci 11. – 12. prosince 2018 v Marakéši.

Přestože, jak jsem uvedl výše, to není 100% jistá cesta, bylo by dobré z dalších jednání o Globálním paktu o migraci nyní rychle vystoupit, jako to udělalo Maďarsko. Je třeba to stihnout do prosince, není nad čím váhat. SPD proto iniciovalo tento proces v Poslanecké sněmovně na její 19. schůzi a doufá, že i ostatní politické strany a hnutí, které nechtěly přijmout vnucenou migraci formou kvót, budou stejně zásadové i v tomto případě, kdy se jedná o stejný problém jen řešený jinými prostředky. Chceme tím dát jasné mantinely vládě, která bude s tímto mandátem (prostřednictvím ministra zahraničních věcí) na Valném shromáždění OSN za týden vystupovat.

Dovolte mi na závěr vyslovit jednu důležitou myšlenku. Na záchranu naší civilizace máme poslední rok, maximálně dva. Pak už bude pozdě.

(převzato z Profilu)