Prezidenti a premiéři zemí EU dne 23. dubna pověřili prostřednictvím videokonference Evropskou komisi přípravou plánu na oživení ekonomik, který by měl poskytnout potřebnou podporu zemím a hospodářským odvětvím zasaženým koronavirovou krizí. Na konkrétních parametrech chystaného fondu oživení se ale politici, zejména kvůli různému pohledu na společné zadlužení, opět neshodli.

Neshody o rozsahu a podobě záchranného balíku mezi unijními státy přetrvávají ale dlouhodobě. Zásadní náplní summitu byla právě debata o dlouhodobém plánu podpory zasažených ekonomik, který bude podle komise vyžadovat až dva biliony eur (52 biliónů korun!). Zatímco lídři nejzasaženějších jihoevropských zemí v čele s Itálií a Španělskem volali po co největším objemu zvláštního fondu a poskytování přímých grantů vládám, severské země či Nizozemsko navrhovaly co největší využití příštího sedmiletého rozpočtu a poskytnutí půjček, které by tolik nezvýšily společný dluh. Prostě a krátce již se jim státy jižního křídla EU nechce sanovat ze svých rozpočtů, ale ze společného finančního rámce. Zároveň ale nechtějí opustit tzv. "Green Deal".

Francouzský prezident Macron prohlásil, že pokud nebude shoda, může to znamenat konec eurozóny a stávající podoby EU. S tímto názorem prezidenta Macrona lze zcela výjimečně souhlasit. Je to pouze potvrzení skutečnosti, že dlouhodobě neexistuje shoda mezi jednotlivými státy EU. A ani nemůže. Sloučit 27 států s 24 různými jazyky, rozdílnými historickými kořeny a diametrálně rozdílnými úrovněmi ekonomiky, hospodářství a infrastruktury je prostě nesmysl. Vždy platila a platí zásada, že je bližší košile než kabát a každý stát si hájí v první řadě přirozeně v první řadě vlastní zájmy.