Nedivím se, že vojákům se tento krok premiéra nelíbí a chtějí (podle slov ministra obrany Lubomíra Metnara) ještě o této akvizici s premiérem licitovat. Podle názorů velení armády se jedná o akvizici klíčovou.

 
Ministerstvo obrany má vyčleněny na akvizice v letošním roce cca 75 miliard korun. S ohledem na 1,3% HDP na letošní rok plánovaných na obranu a dlouhodobým podfinancováním armády v řádech stovek miliard korun, je to částka nízká a právě proto je jí potřeba v maximální výši využít. Tedy aby v rozpočtu Ministerstva obrany na konci roku nezbylo pokud možno nic, a nikoliv několik miliard, jak se tomu v posledních letech na Ministerstvu obrany se železnou pravidelností stává.

Největší z plánovaných akvizičních projektů je 210 ks pásových bojových vozidel pěchoty a jejich modifikace (BVP) za cca 52 miliard korun, dále 4 baterie protiletadlového kompletu SHORAD za 10 miliard korun a 52 kusů děl 155 mm ShD (NATO) za cca 6 miliard korun. Jsem přesvědčen o tom, že strategickou chybou ze strany Ministerstva obrany byla absence vyhlašování výběrových řízení na strategické projekty zejména v době ministrování Martina Stropnického (ANO), tedy v době ekonomické konjunktury. V závěru loňského roku Ministerstvo obrany alespoň některé akvizice spustilo a vypadalo to po létech "akviziční abstinence" na slibný rozjezd. Za dva roky se nakoupilo za více než 43 miliard korun, tedy více než za předchozích osm let. Je potřeba ocenit alespoň nákup radiolokátorů MADR, obrněných vozidel TITUS a dvou letounů CASA. Zásadní výhrady však z mé strany přetrvávají k nákupu dvanácti vrtulníků z USA za 14 miliard korun bez výběrového řízení.

Ministerstvo obrany je ale vůbec v oblasti akvizic a modernizačních výzbrojních projektů poslední dobou předvídatelné v tom negativním slova smyslu. Buďto přizná chyby v ocenění "funkcionalit" a je v této souvislosti odvolán náměstek ministra (pasivní sledovací systémy, rušičky), nebo se nákupy z různých důvodů ruší (malý dopravní letoun, modernizace T-72), anebo se v průběhu vyhlášení výběrového řízení mění specifikace zadání. (Jsem zvědavý, kdo si na uvolněné horké křeslo náměstka ministra pro vyzbrojování a akvizice po všech těchto kauzách nakonec sedne). Výsledek je ale tristní a vojáci mají z dosavadních zkušeností oprávněné obavy, že ze slibovaných tzv. "velkých a vleklých akvizic" nebude zase nic. Po kolikáté již?

Všichni aktuálně řeší děsivé dopady pandemie koronaviru. Nikdo není dnes schopen s určitostí predikovat a vyčíslit dopady na naše hospodářství. Je jasné, že ta celková suma bude astronomická a všichni budeme muset z dlouhodobých plánů slevit. Přijde doba opětovného utahování opasků a ani armáda se tomu nevyhne. Stát není připraven na krizové situace tohoto typu. Krizové plány nejsou aktuální a chybí strategické zásoby v potřebném množství a skladbě armádu nevyjímaje. Armáda je na svých početních a hraničních schopnostech a limitech. K čemu nám jsou např. polní nemocnice, když jejich obsluha je vázána na výkony v těch kamenných? Vojáci nasazení a připravující se na rotace do příliš mnoha zahraničních operací mají své limity a k tomu posilují v počtu 4000 osob ostrahu hraničních přechodů ve prospěch Policie ČR, obsluhu odběrových míst a tzv. chytré karanténě. Nikdo neví na jak dlouho. Kolik vojáků bojových jednotek potom vlastně zbývá na jejich prvořadý úkol, tedy obranu území našeho státu? Odpověď je jednoduchá: Málo a aktivní zálohy to nezachrání.

Představte si, že Evropu zdecimovanou koronavirem a opatřeními proti jeho šíření mohou napadnout vojska jiného státu anebo jiné hrozby. Že to není tak nereálný scénář ukázal nedávný a vlastně ještě trvající střet na řeckých hranicích s Tureckem.

Jak ukázalo několik posledních válečných konfliktů v posledních letech, pozemní armáda, tedy tanky, obrněná vozidla apod., hrají stále klíčovou roli zejména při obraně území. Koncept silné pozemní vševojskové armády tedy není překonaný. Už dlouho připomínám důležitost používat na vojenské zakázky v co největší míře především náš vlastní domácí průmysl. To se teď se situací ohledně pandemie koronaviru a zavřených hranic opět potvrdilo a nabývá to mnohem většího významu. Výroba pro armádu na území České republiky může v situaci, kdy hrozí nová finanční krize a s ní související nezaměstnanost, zmírnit starost, kde zaměstnat ty, kdo přišli o svou dosavadní pracovní pozici. Firem i státních podniků schopným různých vojenských dodávek nemáme málo. Namátkou VOP CZ, který se sloučil s VOP Šternberk i se začleněnými výzkumnými ústavy VTÚPV Vyškov, VTÚVM Slavičín a VTÚO Brno. Dále firmy Tatra Defence Vehicles, Česká zbrojovka  a mnoho dalších.