Světoví politici se pomalu smiřují se skutečností, že republikán Donald Trump je 45. prezidentem Spojených států. Republikáni také obhájili vítězství v obou komorách Parlamentu. To je prostě fakt. Další rána zejména pro elitáře z EU po Brexitu. Změny budou zásadní a zatím tomu vše nasvědčuje vzhledem k ohlášenému výběru Trumpových nejbližších spolupracovníků. Jiný vztah s NATO, Ruskem, Čínou a Izraelem, a přehodnocení funkce "světového četníka". Trump během předvolební kampaně mj. prohlásil, že Amerika Evropu opustí, pokud evropské státy NATO nebudou spravedlivě přispívat na společnou obranu aliance. Mnohé státy totiž neplní závazek vydávat nejméně 2% HDP na obranu. USA vydávají na obranu v přepočtu každý rok cca 4% HDP což ve srovnání s ostatními státy NATO je více než dvojnásobek a v případě srovnání s naší republikou dokonce čtyřnásobek (1,04%). V otázce příspěvků do NATO jsme až na pomyslném chvostu států aliance. Před námi jsou takové státy jako Bulharsko a Rumunsko. Stačí pouze dodat - ještě že nemáme námořnictvo! Přičemž na financování NATO se podle některých zdrojů USA podílí až 75%. Pokud k tomu připočteme změnu zahraniční politiky Velké Británie jako důsledek Brexitu a těžce předvídatelnou pozici již tak rozporuplného Turecka s Erdoganem včele, je jasné, že zřejmě dojde nejen k dalšímu oslabení již tak nedostatečné obranné politiky EU ale i v rámci NATO. Eskalace rozšíření konfliktu na Ukrajině se zdá čím dále méně pravděpodobná.

Naše armáda je dlouhodobě podfinancována, má místy nízkou naplněnost a necvičí intenzivně na všech stupních tak, jak by měla. Výdaje na obranu se dlouhodobě snižují a úroveň obranných schopností jednotlivých druhů vojsk je velmi rozdílná. Nejhorší je situace v pozemním vojsku a protivzdušné obraně státu. Nadzvukové letectvo, které paradoxně až tak moc nepotřebujeme, je na tom ve srovnání s ostatními složkami naší armády (až na určité dílčí problémy) sice poměrně slušně, ale chtěli by se mít ještě lépe. Přičemž pokud bychom použili orientačně 1/3 prostředků určených na dlouhodobý pronájem letounů JAS-39 GRIPEN na modernizaci a rozvoj protivzdušné obrany státu, výsledek by byl stejný, a zbytek by se dal použít ve prospěch rozvoje ostatních druhů vojsk a jejich intenzivnímu výcviku. Nadzvukových letounů je v Evropě dostatek, a ochranu vzdušného prostoru lze řešit na mezinárodní anebo bilaterální úrovni třeba se státy V4+.

Armáda se má dlouhodobě dočkat přezbrojení pásových obrněných vozidel. Plánovaný nákup se opět posunul z roku 2019 na rok 2020. Pásová obrněná vozidla BVP2 jsou od roku 2015 za prahem životnosti. Akvizice měla být spuštěna již před mnoha a mnoha lety za vlád ODS a ČSSD. Ty však se soustředily na nákup lehkých obrněných vozidel a transportérů typu Dingo, Iveco, Pandur a letounů L-159 a CASA. Aféra okolo nákupu Pandurů spojených s uplácením a korupcí je dostatečně známá. L-159 jako největší průšvih v dějinách naší armády a které dlouhodobě hnijí při nemalých nákladech v leteckých hangárech jsou samostatnou kapitolou.

To vše v kontextu zpráv, která zveřejňují naše média, tedy že vojsko neví, zač peníze utrácet. Ministr obrany Stropnický tvrdí, že při dlouhé době spojené s nutnou přípravou na klíčové modernizační projekty, lze až v roce 2025 dosáhnout takové úrovně, aby armáda byla schopna vyčleněné prostředky ve výši 1,4 HDP účinně pojmout. Jinými slovy tak přiznává, že stav naší armády je dlouhodobě nevyhovující a nedostatečný. (Armáda počítá s akvizicemi ve výši 460 mld. Kč do roku 2025. Zahrnuje však zbytečné akvizice do techniky potřebné hlavně k zahraničním operacím).  Takže resort obrany má sice na rok 2016 rozpočet ve výši 1,04% HDP (47,7 mld. Kč), ale ve skutečnosti tyto prostředky není vlastně schopen utratit a tak je odvede zpět do státního rozpočtu. Pomíjím skutečnost, že podíl mandatorních, investičních a ostatních běžných výdajů MO není dlouhodobě optimální, za což také nese politickou odpovědnost ministr Stropnický.

Další samostatnou kapitolou je skutečnost, že se zdravotní požadavky na uchazeče o vojenské zaměstnání zásadním způsobem snižují. V minulosti byste dostali za platfus, brýle, lehkou alergii anebo chybějící článek nějakého prstu jasnou stopku vstupu do armády. Dnes to nevadí. Více jak polovina uchazečů o službu v armádě neprojde testy anebo výcvikem. Z armády odchází přirozeným odchodem na základě splnění stanoveného závazku ročně cca 800 vojáků a přitom se jich nabere asi dvakrát do roka po 600. Když k tomu připočtu skutečnost, že některé vojenské útvary jsou naplněny na pouhých 62%, tak tímto způsobem budou doplněny na 100% asi v roce 2050 a to ještě za předpokladu, že se změní populační křivka směrem vzhůru. Počet vojáků na sto aktivních obyvatel ve státech NATO dosahuje rozpětí od 2,3 (Řecko) až po 0,4 (Lucembursko). V našem případě nám náleží nelichotivé předposlední místo před již zmíněným Lucemburskem s koeficientem 0,5 (běžně je v rozpětí okolo 0,8 – 0,9).

Armáda potřebuje zásadní reformu.

Je potřeba výdaje státu na obranu zásadním způsobem okamžitě navýšit z koeficientu 1,04% HDP na minimálně 1,6%, ale z důvodu dlouhodobého podfinancování jako důsledek předchozích vlád, nejlépe na 1,8-2% HDP.

Je potřeba začít přípravu občanů na obranu země.

Je potřeba obnovit základní vojenský výcvik 18ti letých mužů a žen v trvání 8 týdnů a to na základě možnosti tuto službu odmítnout z náboženských anebo jiných důvodů.

Je potřeba také zvýšit počet Aktivních záloh.

Je potřeba se zabývat intenzivní přípravou na obranu vlastního státu svými vlastními silami a prostředky což je prvořadým úkolem armády. K tomu by měla mít armáda odpovídající lidské, materiální a finanční zdroje.

Pokud někdo stále tvrdošíjně spoléhá pouze na kolektivní obranu NATO a EU, tak takováto úvaha je mylná. V první řadě totiž musíme mít schopnosti se bránit sami a tak tomu v současné době není. A pokud je špatná legislativa v otázkách výběrových řízení, tak se musí patřičně změnit a nikoliv suše konstatovat, že klíčové modernizační projekty potřebují určitý čas na přípravu. V opačném případě je potřeba změnit politiky, kteří nejen o těchto věcech rozhodují.

Převzato z profilu.