Šokující informace o tom, že předsedkyně Evropské komise von der Leyenová projedná v Montevideu, kromě problémů bezcelního obchodního styku také přijímání chudých lidí z Latinské Ameriky v Evropě, znovu otevřela otázku migrace rozdělující názorově Evropany. Proč vůbec vznikla otázka nepřirozené administrativní migrace? Kde je příčina?

Tady je zapotřebí především pochopit, že v západní Evropě už dávno většina lidí přijala migraci jako nutnost zajištění pracovní síly, na Východě to lidé nechápou, protože obvykle nepociťují nutnost pracovní sílu zvnějšku administrativně zajišťovat. Rozdíly mezi myšlením západu a východu Evropy ohledně migrace se přičítá komunistickému režimu.

Postupující odpřirozenění (ztráta přirozeného vývoje a nahrazení spontánních společenských jevů lidskými konstrukty – viz moji knihu Konzervatismus pro třetí tisíciletí) zachvátilo Západ dříve než Východ a situace je tedy na Západě jiná. Postupné vymírání a somatickou degradaci nastartoval Západ o generaci dříve a současná struktura obyvatelstva je viditelně odlišná (to je vidět třeba v Londýně přímo na ulici). Tento vývoj k odpřirozenění můžeme sledovat nejlépe na životě mladých lidí dříve a nyní. V určité generaci, na Západě poválečné u nás ještě v sedmdesátých letech, bylo samozřejmé, aby mladí lidé zakládali rodiny na základě přirozených instinktů, posilovaných tradičním řádem, v mladém věku (20 – 25 let) a celá společnost se tomu musela uzpůsobit jako sociálnímu faktu výstavbou bytů a pořizováním bydlení svépomocí (rodinné domky). Trvalá manželství vítězila nad rozvody nebo neplodnými partnerskými vztahy, tedy přirozené a samozřejmé povinnosti vítězily nad hédonismem. S postupem nekonečného studování, cestování, zábavy a nezodpovědnosti k budoucnosti se přirozenost a tradiční řád vytratily. Z hlediska celostního hodnocení byly přirozené principy nahrazeny lidským svobodným hédonickým chováním.

Tento proces odpřirozenění se promítl do etiky. Dřívější společnost (bez ohledu na režim) odsuzovala „život na hromádce“, rozvod nebyl uznáván jako něco samozřejmého a přijatelného. Dřívější etické normy starající se zodpovědně o existenci společnosti byly tedy nahrazeny širokou tolerancí k činnosti jednotlivce, kterou hlásá liberalismus.

Pro konzervativce byl přirozený vývoj správný, progresivisté vnucují jako moderní a mocí podporovanou teorii nazývanou obvykle (nesprávně) neomarxismus. Progresivistické teorie zapadají do jejich nové etiky, kterou si vymysleli jako odpřirozenění lidé ke svému obrazu, přesvědčení o preferenci hédonického nezodpovědného života sobeckého k přírodě i k budoucnosti společnosti. Tyto nové ideologie vznikly a jsou přijímány na Západě, kde je elektorát připraven je přijmout, protože jeho vnitřní etika s nimi souhlasí, a proto také jsme my na Východě zaostalí, protože to nechápeme; naše výchovou přijatá etika je konzervativnější a tím přirozenější (proto musí být zničena a k tomu má dopomoci nové školství a propagace nekrofilních ideálů).

Progresivisté skrývají svoji společenskou nezodpovědnost za teorii individualismu a liberalismu - každý je sám sebou a jeho vlastní preference jsou nad preferencemi jiných lidí nebo útvarů, což je vlastně vypovězení poslušnosti řádu společnosti a etice vůbec (zatímco ve funkční společnosti musí občan přijmout preferenci cílů společnosti nad svými). Takto se jeví teorie liberalismu jako čistá anarchie, ovšem neuskutečnitelná, protože vládnoucí kamarila vždy přinutí každého převzít svoje preference nad jeho na základě materiálního prospěchu nebo vyhrožování. Tím se ovšem odstraní společenské normy, které měly jednotlivce chránit a nabývají stále většího významu řídící pokyny mocných stojící nad etikou. Proto též vidíme, že etické normy jsou už pro smích a platí jen pro někoho. Liberální teorie svobodného člověka, který je sám sebou, je ovšem k smíchu hned poté, co je vyslovena, přesto však je oporou pro odmítání přirozených společenských závazků a etických norem, podporuje sobectví a egocentrismus. Egocentrismus (vše pro člověka jednotlivce), falešně simuluje svobodu.

Postupujícím odpřirozeněním je stále více omezována svoboda. Člověk samozřejmě přijímal starosti a práci, které mu diktovalo přežití, touhu po úspěchu, obranu rodu, protože věděl, že jinak to nejde, proto v tom omezení svobody nespatřoval. Pokud ale přirozené principy překonal, míra jeho svobody se zmenšila. Člověk řízený umělou inteligencí určitě má méně svobody než lovec mamutů. Odpřirozenění tedy svobodu omezuje a z člověka dělá otroka. Jedna lidská skupina potom nutně počíná vládnout druhé nikoliv násilným přivlastňování jejích prostředků, ale jejich selektivní distribucí (protože tato vládnoucí skupina rozdává přírodní zdroje, které dříve si člověk obstarával sám přímo z přírody podle vlastní vůle). Svoboda už bude záviset pouze na vůli vládnoucí skupiny, nikoliv na etických normách. Člověk, který přestává být účasten na vytváření životních potřeb prací, ztratí svobodu úplně, bude jako ptáček v kleci; pracující člověk se totiž mohl vzbouřit a jeho kompetence vytvářet prostředky měla cenu, se kterou museli vládci počítat. Nepracující člověk je zbytečný tvor ve vesmíru, podle toho se chová k němu vesmír i on sám.

Migranti ze zemí globálního jihu mají daleko větší přirozenost, mají velké rodiny, které považují za samozřejmost, zakládají rodiny v mladém věku, ctí rodiče, podvolují se tradičnímu řádu přirozeně a vidíme, že i Romové se více starají o hroby a ctí tradice. Odpřirozenění Evropané cítí smrt svého etnika, ví, že nic po sobě nezanechají, všechno prokonzumují, včetně dluhů. Typickou ukázkou totálního výstupu z přirozeného stavu je chování lidí odmítajících mít děti. Aby smrt etnika mohla proběhnout bez násilných konců, snaží se svoji civilizaci předat cizím zdravým etnikům, to znamená ovšem jim vyhovět v prosazení jejich kultury a umrtvení vlastní. Proto musí realizovat kulturní i fyzickou smrt svého lidu a jejich ideologie smrti je nástrojem tohoto odchodu ze života. Do této ideologie náleží všechny nám známé myšlenky nihilistického neomarxismu. Propagace homosexuality a transsexuality má za úkol co nejvíce lidí dostat mimo přirozené manželství a snížit porody (o samotné lidi těchto orientací nejde). Školská inkluze má za úkol snížit znalosti žáků a vytvořit prostředí rovnosti ve výsledku snižující celkovou výkonnost. Potraty snižují evidentně plodnost žen, mnohé potom, až budou chtít, už děti mít nemohou. Dlouhé studování, užívání a cestování mladých lidí znamená odkládání rodičovství do věku, kdy je už plodnost snížena, porody obtížnější a nechuť měnit životní styl. Odmítají ideály národní a náboženské, které by mohly problémy řešit přirozeným emotivním vztahem k druhým lidem a ke společnosti. Migranti nejen nevadí, přesto že evidentně jsou na jiném stupni odpřirozenění a jsou tedy nebezpeční, že domácí obyvatelstvo vytlačí. Někteří lidé, vnitřně smíření se smrtí svého etnika a kultury, dokonce migranty vítají a konzervativně smýšlející lidi uráží. Takoví lidé se už zcela otevřeli démonskému principu zániku, žijí mimo prostor života ve svém světě iluzí. Je to něco jako ti, kteří se na potápějícím Titaniku bavili.

Člověk se procesem odpřirozenění odklání do nicoty. Ale tento nihilismus je už nekrofilní, nikoliv jen neškodně filozofický, je to ideologie smrti organizující zánik. Tak se ovšem chovají představitelé EU, aktivisté neziskovek, politici a dnes už mnoho mladých lidí - a samozřejmě globalistická aristokracie to podporuje a vnucuje.

Přesto bych si dovolil říci, že řízená migrace může být dobře míněna a za určitých okolností pomoci, ovšem jen s dalšími konzervativními opatřeními a v žádném případě ne v prudce vymírajícím národě. Jistá malá míra dočasného vymírání nemusí vadit a hospodářské problémy eliminovat do té doby, než se dosáhne prosté reprodukce.