Ve věci údajné podpory maďarského premiéra střelbě do kazašských demonstrantů mi připadá nejzajímavější role českých médií, která vytvořila tak trochu alternativní realitu. Neexistuje přitom jediný článek významných zahraničních, ani maďarských opozičních médií, o něž by svá tvrzení, že Orbán podpořil střelbu do demonstrantů, mohla opřít.

Co si z maďarské komunikace ke Kazachstánu zaslouží kritiku, je výrok ministra zahraničí Szijjártóa, že události v Kazachstánu představovaly „organizovaný útok na ústavní pořádek země“. Kazachstán je autokratický režim a rozbuška v podobě zdražování energií působí spíše jako projev autentické lidové nespokojenosti. Je nicméně pravdou, že v Kazachstánu existují i islamistické bojůvky, které proti vládě bojují a jejich cílem rozhodně není demokratizace země.

Je samozřejmě nepřijatelné, aby při výbuchu lidového hněvu docházelo k vypalování budov a útokům na obranné složky. Střelbu do demonstrantů bez varování pak také nelze nikterak omluvit. Pokud jde však o samotného Viktora Orbána, kritika vůči jeho telefonátu Tokajevovi je naprosto nepřiměřená realitě.

Maďarský premiér poděkoval za pomoc při evakuacích četných maďarských občanů, zadržených v Kazachstánu, a kromě toho existuje o jeho rozhovoru s Tokajevem jeden jediný záznam, a to informace poskytnutá už zmíněným Péterem Szijjártóem v tomto znění: „Premiér (Orbán) dnes hovořil s prezidentem Tokajevem a vyjádřil mu solidaritu a soustrast nad mnoha a mnoha oběťmi a samozřejmě jsme nabídli naši pomoc.“ To je všechno. Nic víc z předmětného telefonátu neexistuje.