28. říjen, španělská chřipka a koronavirus. Ikonické fotky z 28.10.1918 zachycují velká shromáždění lidu v Praze, Brně, Olomouci i Boleslavi. Slaví vznik republiky. Když Isidor Zahradník oznamoval na Václavském náměstí vznik samostatného Československa, začal svůj projev zvoláním: „Jsme svobodní. Zde, u pomníku svatého Václava přísaháme, že budeme svobodu hájit i svými životy.“ Jak ukazuje další fotka, ve stejný den jednali Kramář s Benešem o vzniku státu v Ženevě. Strach určitě nebylo to, co by ovládlo atmosférou v ulicích nebo salónech. Žádné roušky ani rozestupy.

Přitom v říjnu 1918 vrcholila v Praze i ve střední Evropě druhá vlna epidemie španělské chřipky. Přesný počet obětí na území Čech a Moravy není znám, protože informace v monarchii podléhaly válečné cenzuře. Kvalifikované odhady se však shodují na čísle cca 50-70 tisíc zemřelých v roce 1918, z toho téměř 30 tisíc obětí jen v říjnu, kdy epidemie kulminovala. Pro zájemce je možno doporučit výbornou dizertační práci Haralda Salfellnera, na webu dostupnou zde.

Chřipka se nevyhýbala ani diplomatickým salónům. Na jaře 1919 jí onemocněl i americký prezident Woodrow Wilson, který se významně zasloužil o vznik ČSR. Historici se shodují, že chřipka oslabila jeho vliv a zapříčinila, že ustupoval tlaku pomstychtivých Francouzů…

Přesně 102 let poté je situace v něčem podobná, a v něčem odlišná. Epidemie koronaviru zjevně vrcholí, byť počet obětí je o řád nižší. Počty zemřelých se počítají ve stovkách denně. Naopak ulice v Praze i jinde jsou téměř prázdné, stejně i Evropský parlament. Ve společnosti panuje únava a strach...

Nabízí se otázka: jak by to dopadlo před 102 lety, když by naši předci k epidemii přistupovali se stejným respektem jako my dnes?