Paní předsedkyně, děkuji za slovo. Možná bych se vešel do faktické poznámky, ale abych nemusel spěchat. Pokusím se tady o nějaké objektivní vyjádření. Samozřejmě chápu, že nečlenové hnutí ANO mě budou vždycky vnímat jako místopředsedu hnutí a že tady je nějaká podjatost a že nemohu vystupovat objektivně. Do jisté míry mají samozřejmě pravdu. Na druhou stranu opravdu se tady snažím spíš k tomu přistoupit z právního hlediska. Já jsem se nikdy nevyjadřoval k tomu vydávání, kdy jsem byl v pozici předsedy Sněmovny. Měl jsem za to, že to výkonu té funkce nepřísluší. Teď jsem předsedou ústavně-právního výboru a myslím si, že je naopak žádoucí, abych aspoň krátce vystoupil a krátce se k tomu vyjádřil.

Už mockrát jsme tady probírali, že imunita není osobní privilegium toho kterého jedince, který byl náhodou zvolen do Poslanecké sněmovny. Imunita má chránit fungování komor parlamentu a bránit zásahům moci výkonné. Není možné omezit fungování komory bez zákonného a jasného zmocnění. Není to nějaká osobní neodpovědnost těch jedinců. Není to výjimka z trestní odpovědnosti. Vždy by se mělo pohlížet na to, jestli to nějakým způsobem je, nebo není zásah do zákonodárné moci.

Pamatuji si krásné debaty na toto téma v této Sněmovně, třeba s výborným řečníkem a politickým protivníkem panem poslancem Polčákem, který je teď europoslancem, kdy jsme se bavili o historii imunity, která vznikala vlastně už ve staré Anglii, kdy král nesměl zatknout poslance, který jel na koni na setkání parlamentu. Takhle to celé začalo. Jenom pro zajímavost, imunita jako taková, nepostižitelnost poslanců - ten zákon byl za první republiky přijat dřív než prozatímní ústava. Tak naši předkové považovali za důležitou, aby poslanci mohli vykonávat svou činnost.

A teď k této konkrétní kauze. Budu velice stručný, protože vyčerpávajícím způsobem všechno shrnula paní poslankyně Válková. A říkám schválně poslankyně, protože nevystupovala v pozici předsedkyně mandátového a imunitního výboru. Já si skutečně myslím, že základ všeho je ten překonaný popis skutku. To, co tady pan zpravodaj tak poctivě přečetl, a já mu za to děkuji, protože zaznělo to na mikrofon, bude to ve stenozáznamu, každý se s tím může seznámit, každý to jednoznačně, rychle najde.

My tady dneska rozhodujeme, jestli moc výkonná, jestli policie dodržela všechna pravidla pro možný zásah do moci zákonodárný, jak se v právním státě sluší a patří. O tom je to dnešní rozhodování. A ta pravidla určuje ústava, náš jednací řád § 12, ale také rozhodnutí Nejvyššího soudu, které tady bylo citováno a které je v těch věcech poměrně přesné. Nejvyšší soud jasně uvedl, že skutek musí být detailně popsán. Já mám za to, že i ten § 12 jednacího řádu staví spíše na skutku než na právní kvalifikaci. Ta právní kvalifikace tam je v podstatě podmíněně. Tam je zřejmé, že může dojít k její změně. Ale vždy musí být jasně a z pozice soudu detailně popsán ten skutek. A tady je úplně jasný nesoulad mezi tím skutkem a následnou právní kvalifikací. Myslím, že to bylo v tom dopise pana předsedy Babiše, kde dal příměr, že je popisována vražda a následné stíhání za dopravní nehodu, tedy dva úplně rozlišné děje.

Chci tady jenom zdůraznit, že to, co je popsáno v žádosti o vydání, za to nemůže být pan poslanec Andrej Babiš stíhán, protože z těch jedenácti lidí, které měl svými pokyny řídit, už je devět pravomocně osvobozeno a jsou nevinní. Nemůžete organizovat něco, co není trestné, aby to vaše organizování bylo trestné, jestli mi rozumíte. To je spojená nádoba. Jestliže někomu dáte pokyn udělat něco, co není trestné, tak ten samotný pokyn samozřejmě také není trestný. Nemůžou pokyny k něčemu legálnímu vyvolávat trestněprávní odpovědnost. Jestliže víme, že skutek, který je popsán v žádosti, nemůže být důvodem pro trestní stíhání. Za to nemůže být odstíhán poslanec Andrej Babiš. Tak se tedy ptám, jestli tohle vydání je opravdu k něčemu? Protože já jsem toho názoru, že hlavně naše vydání bude soudu k ničemu. Doteď to měla v rukou policie za stálého dozoru státního zástupce a dohledu nadřízeného orgánu Vrchního státního zastupitelství. Teď to teprve přijde před soud. V podstatě jsme ve fázi, kdy se říká, že už je obžaloba napsaná.

Takže já bych pochopil tady nějaký ten rozdíl mezi popisem skutku a právní kvalifikací na začátku. Ale my máme za sebou skoro pět let přípravného řízení, už vyslechli úplně všechny, provedli úplně všechny písemné důkazy, devět z jedenácti lidí je nevinných, ty, které měl organizovat Andrej Babiš. A za této situace máme k tomu, že organizoval, ačkoli už je sám označen za pomocníka v právní kvalifikaci, tak na to ho máme vydat. A já si prostě myslím, že to tomu soudu nebude stačit. A říkám tedy, že se tady asi sejdeme znova a budeme to projednávat znova. Tomu i velí nějaká základní právní logika. A já se proto ptám, jestli to není trošku naše vizitka - tohoto slavného, slovutného sněmu - že budeme provádět nějaký právní úkon, nebo právní jednání novým jazykem, který zřejmě má takové nedostatky, že při soudním přezkumu se zjistí, že je to k ničemu.

Chápu, že jsem za Hnutí ANO, chápu, že jsem zaujat, ačkoli se snažím nebýt zaujat, ale zkuste potom, prosím, o tom popřemýšlet. Stejně asi všichni víme, jak bude kdo hlasovat, takže k vydání dojde, ale zkuste nad tím popřemýšlet, že budete fakticky podepsaní pod něčím, co má poměrně zásadní právní vadu. A jestli bychom my, poslanci, kterých je tu 200 a které zvolili občané České republiky, neměli více dbát na dodržování zákonných pravidel a více dbát na právní řád. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ANO a levé části Sněmovny.)