Vážené dámy, vážení pánové,

zde, v Lidicích, ještě večer 9. června 1942 žilo 340 nevinných obyvatel, kteří byli, počínaje následujícím ránem, barbarsky povražděni. 173 ihned, ostatní později. Včetně 60 žen a 88 dětí.

Jako každý znám příběh vyhlazení Lidic. Něco jiného ale je stát na tomto místě poprvé, podruhé, podesáté. Něco jiného je číst o lidických hrůzách a něco jiného je být tam, kde se udály, být přímo na místě tragédie. Cokoli, co zde řeknu, může být brzy zapomenuto. Ale příběh Lidic zapomenut nebude.

Nebudou zapomenuti muži, ženy a děti, kteří se stali obětí nelidské nenávisti a vzteku. Nebude zapomenuto, jakých hrozných činů je schopen člověk, který pozbyl své lidství, který pozbyl soucit, lásku k bližnímu, smysl pro spravedlnost. Nikdy nezapomeneme na naši povinnost bránit humanitu a odporovat zlu, nedovolit vítězství žádné fanatické ideologie. Nikde a nikdy.

Na Lidice a jejich odkaz lidstvu prostě nelze zapomenout…

Dovolte mi citovat amerického ministra námořnictva Williama Franklina Knoxe. Ten již 13. června 1942 řekl: "Zeptají-li se nás budoucí generace, za co jsme bojovali tuto válku, budeme jim vyprávět příběh o Lidicích. …A tu jest naše odpověď nacistům. Nevyhladili jste Lidice – dali jste jim věčně trvající život. Dali jste jim jméno, jež bude věčně žít v srdcích a myslích svobodných lidí všude. Učinili jste z nich symbol zápasů za svobodu – válečné volání milionů, jež si váží svobody více než svých životů. Nezastavíme tento zápas, pokud tito řezníci nebudou vyhlazeni z povrchu země, právě tak jako nacisté vyhladili Lidice. Jenže je tu rozdíl. Lidice žijí a znovu povstanou. Nacistické ideje degradace a zotročení lidské duše budou rozdrceny.“

Lidice se staly symbolem pro celý svět. Symbolem nutnosti bojovat proti zlu, které opanuje duši člověka, ze které se ztratilo dobro. Zlo vyplní každé místo, každý prostor, každou skulinu, kterou dobro vyklidí. Ale nikdy se nedostane, nemůže se dostat tam, kde žijí dobří lidé. Lidé, kteří si váží jeden druhého, ctí důstojnost bližního, respektují jeho názor, přejí mu práva, mají s ním soucit.

Nacismus byl zrůdným pokusem popřít humanitu, popřít universalitu lidství a nahradit ji kmenovou identitou. Identitou zvířecí tlupy, která z principu musí bojovat s jinými tlupami o životní prostor. I dnes existují pokusy rozeštvat lidi. Rozdělit nás do různých soupeřících tlup. Ale to se nesmí už nikdy opakovat. Všichni jsme lidmi.

Všichni se rodíme svobodní a rovní ve svých právech. Zejména všichni máme právo žít, volit si svou budoucnost a usilovat o štěstí. 340 obyvatelům Lidic bylo toto právo brutálně upřeno. My máme víc onoho štěstí. Pamatujme na těch 340 tragických příběhů. Žijme své životy tak, abychom se nemuseli před oběťmi tragédie Lidic stydět. Buďme nejen lidmi, ale i dobrými lidmi. Pro začátek začněme každý u sebe.

Děkuji za pozornost.