V českých zemích byla tímto rozhodnutím zavedena systémovější docházka do škol, která však nebyla ještě povinná. Povinnou se stala až v roce 1869 s přijetím školského zákona, který povinnost docházet do školy definitivně zavedl.

Tento stav vydržel až do příchodu „osvíceného“ ministra školství Roberta Plagy, který povinnou docházku zrušil a nahradil ji docházkou dobrovolnou. Toto rozhodnutí bylo jen nedílnou součástí chaosu, beznaděje a místy až zoufalství, které od vypuknutí koronavirové krize panovalo na ministerstvu školství.

Snad nejdůraznějším atributem celého procesu rozhodování na MŠMT byl alibismus. Robert Plaga ve své podstatě jako ministr školství o ničem nerozhodl. Na jeho omluvu budiž vyřčeno, že tomu tak zřejmě není v souvislosti s vládní politikou one-man-decision u žádného ze stávajících ministrů. Veškerou odpovědnost a rozhodnutí týkající se výuky v základních a středních školách ponechal na ředitelích škol, kterým nebylo opravdu co závidět. Tragické nebyly termíny nástupů různých věkových skupin žáků do škol, či neuvěřitelná a v mnohých případech nedosažitelná hygienická opatření, která měla život ve školách provázet - nejhorší byla především již zmíněná dobrovolnost. Do škol nastoupila přibližně polovina žáků prvního stupně a o dva týdny později přibližně stejně početná skupina žáků druhého stupně.

Dobrovolná výuka především v základním školství je nesmyslný institut, který neospravedlní žádné argumenty, a doplatili na něj vedle žáků i učitelé. Ráno nastoupili do školy a poté se až do pozdního včera věnovali domácímu vzdělávání žáků, kteří do školy z různých důvodů nedorazili.

Mgr. Jiří Vondráček, člen KV TOP 09, kandidát do zastupitelstva Libereckého kraje na kandidátce Společně pro Liberecký kraj