Dobrý podvečer, dámy a pánové. Myslím, že ten zákon, jak je předložen je v pořádku. V pořádku z toho pohledu, že skutečně podporuje integraci dětí ukrajinských uprchlíků do naší společnosti, je to řešeno cestou prezenční výuky těchto dětí v našich školách. 

Chtěl bych ovšem upozornit na jednu důležitou věc, kterou jsem už projednával dopoledne na našem výboru, a proto to chci předložit i teď v Poslanecké sněmovně. My totiž implicitně předpokládáme potřebnost integrace u všech ukrajinských uprchlíků. Nicméně i moje zkušenosti, které mám z problematiky řízení ukrajinské krize a uprchlické krize v našem kraji, evidentně v té skupině uprchlíků je celá řada těch - a není to malá skupina, je to poměrně velká skupina - kteří plánují vrátit se zpět na Ukrajinu. A tady nastává ten okamžik, jak vyřešit problematiku dětí těchto uprchlíků, zda je nezbytně nutné je zapisovat na prezenční formu studia, anebo využít toho, co se už dnes děje, a to znamená, že pro řadu těchto dětí probíhá distanční výuka ze strany Ukrajiny v jejich rodném jazyce, v kontextu toho, kde vlastně opustili své vzdělání a mohou na něj navázat. To je velmi důležitý fakt, který nás společně s kolegou a zpravodajem panem Fridrichem vedl k tomu, abychom předložili pozměňovací návrh. A ten pozměňovací návrh hovoří o tom, že bychom k tomu, co tady bylo definováno v rámci zákona o školství pro Ukrajinu, jeho novele, rozšířili o to, abychom postavili distanční vzdělávání garantované ze strany Ukrajiny jako jakýsi prvek vzdělání, který bude uznán právě pro ty, kteří neplánují v této zemi zůstat, kteří se budou chtít vrátit.

Proč si myslím, že to je důležité. My dnes máme v České republice asi přibližně, a to nejsme bohužel schopni přesně ověřit, 125 tisíc dětí, které budou v podstatě integrovány, nebo budou muset být integrovány, do našich mateřských škol, základních škol a středních škol. To číslo je velmi velké. Já pevně věřím, že řada z těchto dětí už možná je zpátky na Ukrajině. Nicméně my teď procházíme zápisy, prošli jsme zápisy do středních škol, tam bych řekl, že ten dopad není nějak zásadně velký, ale samozřejmě ten dopad na základní a mateřské školy bude významný. On se bude samozřejmě lišit od jednotlivých krajů. Troufám si říci, že to nejhorší, co bude čekat Středočeský kraj a Prahu je to, že tady skutečně tady ty kapacity nejsou takto nastaveny a bude to znamenat poměrně výrazný zásah do rozšiřování kapacit škol a nebude to zcela určitě zadarmo.

A právě ta problematika distančního vzdělávání u těch rodičů, kteří nemají ten pocit - prosím ještě jednou - je to na nich, na těch rodičích, že tady chtějí zůstat, tak nabídnout tu alternativu distančního vzdělávání pro jejich děti, abychom v podstatě jednak nezatěžovali naše školy, ale samozřejmě, abychom jim dali tu možnou svobodnou vůli v podstatě se potom při nejbližší příležitosti vrátit zpět.

Souhlasím s tím, že nevíme, jak to bude dlouho trvat, nevíme, jak dlouho tady budou chtít tito lidé zůstat, ale myslím si, že bychom tuto možnost distančního vzdělávání do tohoto zákona měli doplnit. Domnívám se, že je to podloženo jakousi empirií, myslím si, že je to podloženo i tím, že dneska, tedy okamžik, máme zapsány děti, kde chodí řádově více než jedna čtvrtina dětí z Ukrajiny. Ta třičtvrtina už prochází tím distančním vzděláváním. Takže zkusme se nad tím zamyslet, zkusme si říci, zdali právě touto možností, kterou doplníme do tohoto zákona, si nepřipravíme trošku zlepšené podmínky pro to, abychom mohli zajistit vzdělávání všech, tzn. těch, co se chtějí vzdělávat prezenčně, i těch, co se chtějí vzdělávat distančně.

Takže prosím, to je všechno z mé strany, já se potom k tomu v podrobné diskusi vrátím k tomuto pozměňovacímu návrhu a tvrdím, že je to pomoc našemu školství, nikoli komplikace našemu školství. A věřte mi, že to vychází z té empirie, kterou my máme. Ty skupiny těch, kteří zde chtějí zůstat a těch, kteří chtějí odejít, jsou tady a stále více a více se vyhraňují. Děkuji za pochopení a pevně věřím, že mě v tomto s kolegou Fridrichem podpoříte všichni. Děkuji.