Dr. Edvard Beneš stál u zrodu ČSR v roce 1918. Dr. E.Beneš je také úzce spjat s Československou stranou národně socialistickou. Byl jejím místopředsedou. 

Dr.Edvard Beneš jako dlouholetý ministr zahraničích věcí ČSR se podílel i na vzniku Společnosti národů. Po mnichovském diktátu odcházel Dr. E. Beneš podruhé do exilu,. Byl zklamán a zrazen svými spojenci, Anglií a Francií. Přesto odcházel nezlomen. Po vypuknutí 2.světové války stal opět představitelem československého domácího i zahraničního odboje.  

Jeho návrat do vlasti v květnu 1945 byl bez nadsázky návratem vítěze. Svět se výrazně změnil.  Ti politici, kteří určovali vývoj v Evropě před válkou, zmizeli z politické scény. Dr.Edvard Beneš, jako jeden z mála evropských představitelů, se vrátil domů jako prezident. Byl představitelem státu, který se stal součástí vítězné koalice. Tuto skutečnost je nutno stále důrazně připomínat, tak jako nutný odsun německého obyvatelstva provedený na základě postupimské dohody. Odsun sudetských Němců byl součástí širokého odsunu německých menšin z dalších států Evropy. 

Poválečný vývoj v Evropě a ve světě, byl již ve znamení nového rozdělení světa na základě Jaltské dohody a výsledků druhé světové války. Tento vývoj již nemohl Dr.E. Beneš ovlivnit, natož zastavit.  Svět se rozdělil na dvě sféry vlivu.  

I přes tento vývoj má Dr.Edvard Beneš své důstojné místo v českých dějinách. Slova  TGM „ bez Beneše bychom neměli republiku“ svědčí o jeho významu. Proto mnohé útoky na Dr.E.Beneše, jsou především útokem na suverenitu našeho státu. Jsou pokusem změnit výsledky druhé světové války. Zásluhy Dr. E. Beneše ocenil i Parlament České republiky samostatným zákonem.

Společné položení věnců u sochy Dr. Edvarda Beneše, prezidentem M. Zemanem a exprezidentem V. Klausem na Loretánském náměstí, bylo významným symbolem úcty k jeho odkazu u příležitosti 80. výročí jeho volby druhým prezidentem ČSR.

Přemysl Votava
(NS-LEV21)