Nebylo by nic horšího, než kdyby ukrajinské děti zůstaly dlouhodobě pro ubytovnách či penzionech bez další organizované aktivity. Je třeba jim postupně nabídnout zapojeni do adaptačních skupin, škol a dalších aktivit. Legislativa by k tomu měla být do konce týdne připravena, Senát snad Lex Ukrajina schválí také.

Abych poznal situaci přímo v terénu, absolvoval jsem včera řadu jednání. Navštívil ZŠ Bratranců Veverkových v Pardubicích. Mimochodem úžasná škola včetně ukázkové historické třídy nebo prostoru pro skupinové terapie a aktivity. Školní psycholožka zvlášť teď po COVIDu neví, kam dřív skočit. S panem ředitelem jsem probral mnohé, od slabých míst inkluze až po ukrajinské děti a jejich adaptaci.

Následovala krátká návštěva Konzervatoře (i zde jsou připraveni na ukrajinské umělecky nadané žáky), jednání s vedoucím odboru školství Pardubického kraje o praktických krocích, fungování KACPU i chystané legislativě. A v podvečer na našem zastupitelstvu v Heřmanově Městci i zkušenost místní spádové školy, kam už několik dětí z Ukrajiny chodí.

Velké poděkování všem, kdo pomáhají. Je to do značné míry postaveno právě na ochotě a vstřícnosti ředitelů škol a zřizovatelů. Snad se i takto podaří pomoci, aby děti nemyslely na prožité hrůzy z domova a aspoň na chvíli měly opět pocit radosti ze života.