Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové,

já si na úvod dovolím říci, že považuji za poměrně nešťastnou tu situaci, kdy tady vystupujeme s přednostními právy a kdy není možné na některé výroky, které podle mého názoru nepřispívají ke kultivované debatě na půdě Poslanecké sněmovny a nerozumím těm emotivním výrokům třeba předsedy klubu hnutí ANO pana Jaroslava Faltýnka, přijdou mi některé zcela zbytečné a podotýkám, jednací řád hovoří jasně, že faktická poznámka poslance má mířit k tomu, co bylo aktuálně vyřčeno a nikoli komentovat něco po třech hodinách, nerozumím tedy tomu, proč už v rámci této první části rozpravy, tedy rozpravy s přednostními právy, nemohou tyto faktické připomínky zaznít. Považoval bych to za logické, protože poslanec má právo se vyjádřit k tomu, co zazní zde od pultu na půdě Poslanecké sněmovny.

Nicméně pojďme k tomu bodu, který zde projednáváme. Dnes projednávaný návrh ústavní žaloby - a to chci zdůraznit - podle mne není testem nějaké naší loajality k Miloši Zemanovi. Není to ani hodnocení jeho práce, není to hodnocení jeho hříchů. My naopak jsme ve zcela mimořádné situaci. Já chci říct, že mě netěší tato situace a nechci tady vést nějaký souboj s Milošem Zemanem ani nikým dalším. A už vůbec tady neplatí ten argument, který tady dnes opakovaně zazníval o váze mandátu Miloše Zemana a dalších, který by měl prý vyplývat z počtu voličů, kteří ho podpořili.

Já jsem přesvědčen, dámy a pánové, že je toto zcela lhostejné. Váha, síla mandátu kohokoli přece není odvislá od počtu voličů, ale od toho, že byl v demokratických volbách skutečně zvolen. A já bych si velmi přál, aby všichni ústavní činitelé respektovali pravidla hry. Kdo jiný by už tak měl činit, kdo jiný by měl být příkladem pro veřejnost, pro naše děti, pro naše rodiny. Neustále a někdy možná z úst některých i zlomyslné zpochybňování toho, co ještě před pár lety bylo zcela jasné a nezpochybnitelné, považuji za velmi nebezpečný trend pro celou naši společnost.

Dnes projednávaná žaloba, o jejíž důvodnosti jsem - a celý poslanecký klub KDU-ČSL - přesvědčen, je vlastně vstřícným krokem pro budoucnost. Je vstřícným krokem pro respektování ústavy, základních principů dělby moci a kompetencí jednotlivých ústavních činitelů. Nechceme, abychom stále museli řešit to, co se nám opakovaně se současným prezidentem vrací. A je škoda, že tolik času tady věnujeme Miloši Zemanovi a spolku kolem něj, že se nevěnujeme zlepšování kvality života českých rodin, že neřešíme rychle i problémy českého školství, že neřešíme rychlejší budování dopravní infrastruktury, že neřešíme tu nehoráznou situaci s exekucemi v České republice, problémy českého zemědělství a venkova a mohl bych pokračovat dál a dál.

A výtka, že je to právě kvůli naší snaze projednat tento návrh žaloby, neobstojí. Bohužel konání hlavy státu se i v posledních dnech posunulo do roviny, kdy již není možné mlčet. A je naší odpovědností tyto kroky skutečně nepřejít mlčením. Ano, dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že zažíváme absurdní okamžiky. Mnohdy máme pocit, že byly překročeny už všechny možné limity, myslitelné i nemyslitelné. Veřejně dané sliby neplatí, největší zásahy do konání orgánů činných v trestním řízení se avizují veřejně a předem, vlády a ministři zde vládnou bez důvěry Poslanecké sněmovny, nejvyšší představitel státu praktikuje zahraniční politiku často toho jediného azimutu bez jasné koordinace se zahraniční politikou reprezentovanou vládou. A když už tu takovouto neutěšenou situaci máme, nespoléhejme na to, že to za nás někdo vyřeší. Nevyřeší, řešení je na nás a na naší odpovědnosti k občanům České republiky, na naší odpovědnosti vůči ústavě tohoto státu.

Proto považuji za správné využít ústavní pravomoc a kroky prezidenta republiky nechat posoudit Ústavním soudem. Miloš Zeman dělá politiku tak, jak ji vždycky dělal. Využívá všech možností, mezer, skulin, dvojsmyslů, aby si prosadil svou. Je zjevné, že postupnými kroky se snaží posunout náš systém parlamentní demokracie k systému poloprezidentskému. Ano, prezidentovi jde o moc a překolíkování politického hřiště ve svůj prospěch. A bohužel se nemohu zbavit dojmu, že se politikou skutečně baví. Ale zapomíná, že má jinou roli, roli prezidenta, od kterého se čeká něco úplně jiného: důstojnost, uměřenost, oddanost zásadám a pravidlům danými zákony a ústavou, upřednostnění zájmu státu před zájmem vlastním. Čeká se od něj příklad pro nás, pro naše děti, čeká se od něj zájem o budoucnost naší společnosti, našeho národa i našeho státu. Právě takového prezidenta bych chtěl přát naší zemi a spolu se mnou i celá KDU-ČSL. Miloš Zeman takovým prezidentem nebyl, není a bohužel nebude.

KDU-ČSL tedy podpoří návrh ústavní žaloby tak, jak nám byl postoupen Senátem Parlamentu České republiky, právě proto, aby každý další prezident věděl, jaká je jeho role, jak daleko může zajít, jak silně může to či ono bořit, zdržovat, odmítat, vetovat, někdy možná sabotovat a naopak, aby věděl, co prezident ze zákona a z ústavy má a musí, k čemu je zavázán a z čeho se bude odpovídat. Je to jasná situace a já tady chci zdůraznit, že nejsme v roli soudců. My tady naším hlasováním nevynášíme výrok či rozhodnutí o vině a trestu nikoho, ani Miloše Zemana. My jsme tady spíše v roli nějakého pomyslného výhybkáře, ten vlak, který k nám přijel ze Senátu, můžeme posunout a výhybku přehodit buď do depa, kde celý návrh ústavní žaloby zůstane navždy zaparkován, a nebo naopak výhybku přesunout tam, kam se má, to znamená k Ústavnímu soudu, který jediný může v této věci rozhodnout. Mohu mít některé, možná i opodstatněné výhrady k formulování návrhu ústavní žaloby, jak nám ho Senát postoupil. Mohu diskutovat o tom, jestli některé skutky zde popsané jsou skutečně závažným porušením pravomocí hlavy státu, ale dvě věci jsou z mého pohledu, a nakonec i z toho, co říkají ústavní kapacity, zcela jasné. Jmenování Rusnokovy vlády v situaci, kdy na půdě Sněmovny byla jasná vládní většina, bylo zjevným porušením Ústavy České republiky. A stejně tak článek 74 Ústavy říká, že prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. A když se podíváme, a všichni známe nedávnou historii s odvoláváním a neodvoláním ministra kultury, je zjevné, že zde prezident republiky nekonal tak, jak mu ústava přikazuje.

Znovu opakuji, my zde nesoudíme, ale my zde pomáháme. Pomáháme pro všechna další volební období. Jedině Ústavnímu soudu přináleží rozhodnutí v tom, jak má vypadat rozložení výkonu státu moci, v tomto případě jedné složky výkonné moci, a to prezidenta republiky. A co by nám to, dámy a pánové, přineslo? Už bychom my, ani nikdo další, nemuseli do budoucna řešit ty věčné spory o kompetence hlavy státu. My už to se současným prezidentem nějak zvládneme, více nebo méně, lépe nebo hůře. Ale já bych si přál, velmi bych si přál, abychom v našem demokratickém státě všichni respektovali zákony a byli tak příkladem veřejnosti. Přeji si, abychom měli prezidenta, který ví, co může, co musí a respektuje fungující parlamentní demokracii. A bohužel, jak jsem říkal, jsme ve zcela mimořádné situaci, kdy se jeví jako nutné, aby tyto mantinely výkonu prezidentské funkce byly vyloženy a potvrzeny nejvyšší autoritou, a tou v tomto případě není, jak říkal pan předseda Faltýnek, kompetentní zákonodárce, to je přece nesmysl, to všichni víme, ale jedinou možnou autoritou je Ústavní soud.

Poslanci KDU-ČSL, stejně jako všichni přítomní senátoři KDU-ČSL na půdě horní komory Parlamentu, podpoří to, aby tento návrh projednal Ústavní soud. KDU-ČSL si je vědoma odpovědnosti vůči naší společnosti dnes i do budoucna. Chceme žít v zemi, kde ústava není trhacím kalendářem, kde právo není ústavními činiteli ohýbáno přes koleno, jak se komu zrovna zlíbí, nebo jak zrovna vyhovuje jemu a jeho mocenským zájmům a bojům. Proto znovu opakuji, nesoudíme, ale pomáháme. Pomáháme, aby budoucnost naší země byla i nadále postavena na principech právního státu a respektu k demokracii.

Děkuji za pozornost.