Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) vypracoval studii s názvem „Chudé město pražské?“. Přibližuje, jak funguje financování Prahy, a to v českém i mezinárodním kontextu. Výsledná studie uvádí na pravou míru několik mýtů, které jsou ve spojitosti s veřejnými financemi a investicemi v hlavním městě obecně rozšířeny.

Studie vznikla z iniciativy náměstka primátora pro oblast financí a rozpočtu Pavla Vyhnánka. Jejím cílem je přispět k lepšímu pochopení problematiky pražských financí, infrastrukturních investic a postavení Prahy v rámci Česka a Evropy.

„Analýza prověřila a vyvrátila mnohé mýty o pražských financích. Jedním z nejčastěji opakovaných tvrzení je, že Praha na obyvatele dostává víc peněz od státu, než zbytek republiky. To se však při zohlednění všech toků veřejných financí vůbec nepotvrdilo,“ uvádí náměstek primátora Pavel Vyhnánek.

Jak bohatá je vlastně Praha?

Podle HDP se Praha se řadí mezi pět nejbohatších regionů v Evropě. Pokud však při srovnávání započítáme celou metropolitní oblast, je Praha jen mírně nad evropským průměrem. Srovnání dle HDP tedy ukazuje Prahu v pozitivnějším světle, než je reálná situace. Praha tak v současné chvíli nedosáhne na většinu evropských fondů.

Jak si stojí Praha v rámci České republiky?

Ukazuje se, že v Praze trvale žije okolo 1,6 milionu obyvatel. Její infrastrukturu využívá dokonce 1,8 milionu lidí. Trvalé bydliště tu má však jen 1,3 milionů obyvatel. Tento fakt Prahu znevýhodňuje vůči ostatním krajům a obcím v rámci České republiky na základě rozpočtového určení daní (RUD). V rámci samotného státu totiž platí, že je výnos z daní přerozdělován z ekonomicky silných regionů k těm ekonomicky slabším. Srovnání také ukázalo, že Praha měla v době studie oproti ostatním městům o cca 40 % nižší výnosy na obyvatele z daně z nemovitosti.

„Nepatřím mezi ty, kteří jen čekají s nataženou rukou. Ale jak studie ukázala, na rozdíl od jiných evropských metropolí vykazuje Praha téměř nulovou participaci státu na celostátně významných infrastrukturních stavbách. To spolu s téměř nulovou daňovou autonomií omezuje možnost ufinancovat významné investiční akce na území hlavního města,“ říká dále Pavel Vyhnánek.

Praha rovněž dosáhne na výrazně méně přímých investičních prostředků od státu, než ostatní obce a kraje v ČR, zejména kvůli tomu, že kvůli svému vysokému HDP nedosáhne na mnohé evropské dotace.

„Je velmi nepopulární říkat, že Praha potřebuje více pozornosti i financí, ale ono to není jen o Praze. Pokud totiž nebude prosperovat motor ekonomiky, budou chřadnout i regiony. Obdobný problém zažíváme také s připravovaným stavebním zákonem, který městům bere možnost ovlivňovat svůj rozvoj. Jsem proto rád, že tato studie vznikla a ukázala, že Praha tratí například na výnosu z daní, zatímco náklady na infrastrukturu jí rostou. Je to dáno i tím, že se zvyšuje počet obyvatel Středočeského kraje, kteří denně dojíždějí do Prahy za prací,“ doplňuje Ondřej Boháč, ředitel IPR.

Jak to funguje jinde v Evropě? Na dálnice nebo metro přispívá stát nebo EU.

Studie také porovnává Prahu s podobně velkými evropskými městy v rámci 23 zemí a zaměřuje se na srovnání financování významných dopravních staveb. Z této analýzy vyplývá, že největší finanční autonomii mají města severských států. Vyšší úroveň HDP na obyvatele je obvykle spojena s vyšším podílem příjmů z lokálních daní a s vyššími příjmy z poplatků. Praha je tedy se svým vysokým HDP a nízkou příjmovou autonomií v rámci EU velkou výjimkou.

V „nových“ členských státech EU (např. Rumunsko, Polsko, Maďarsko) se na financování silniční infrastruktury dálničního typu (obchvaty, tunely) a metra významně podílí EU. Týká se to i většiny českých měst, kromě Prahy. Ze studie též vyplývá, že se státy podílejí na financování metra ve všech zkoumaných městech. Výjimku tvoří Varšava, kde ale významnou roli hrají fondy EU. Zkoumaná města se obecně podílejí větší finanční měrou na stavbách nových úseků metra (průměrně 30 %) než na stavbách silničních / dálničních úseků.