Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, vzácní hosté, milí občané České republiky. 18. prosince tomu bude 25 let od ustavující schůze Senátu.  Na úvod mi dovolte, abych vám všem, kteří český Senát podporujete, poděkoval. Velmi si toho vážíme, cítíme to jako závazek. Zároveň zítra to bude 29 let, kdy byla schválena Ústava ČR, účinná od 1. 1. 1993. To znamená, o čtyři roky dříve než byla ustavující schůze českého Senátu, byla schválena česká ústava, která zřídila horní komoru Parlamentu ČR. Nabízí se potom otázka, co se dělo ty čtyři roky? Proč jsme čtyři roky neměli horní komoru Parlamentu ČR?

Já se později dovolím k tomu vrátit a některé důvody zmínit, ale na začátku bych chtěl nejprve poděkovat, poděkovat tvůrcům naší ústavy, která byla schválena 29. února 1920, to znamená, před 101 lety, která již tehdy počítala s horní komorou Parlamentu Československé republiky, která se inspirovala západním vzorem, to znamená vzorem ze zemí, které jsou stabilní a demokratické. Tyto země se kromě jiného vyznačovaly a vyznačují dvoukomorovým parlamentem. Je tedy potřeba to tady vzpomenout a je potřeba říci, že právě ta ústava z roku 1920 byla inspirací a vzorem pro ústavu, která byla schválena toho 16. prosince 1992.

Je to tedy 25 let, kdy poprvé přesně tato vlajka, která je tady přede mnou, byla přenesena do jednacího sálu českého Senátu, byl to tehdy hlavní sál Valdštejnského paláce, aby symbolizovala roli českého Senátu. Nyní se dostávám k tomu, proč to možná 4 roky trvalo.

Tou rolí českého Senátu je ochrana ústavnosti, ochrana demokracie, ochrana právního státu. Ale tou rolí je také stabilita a zpomalování transformačních kroků nebo překotných změn. To jsou věci, které vítají bytostní demokraté. To jsou věci, které podporují bytostní demokraté, které podporují lidé, kteří jsou příteli svobody, nezávislosti a suverenity. Na druhé straně jsou to kroky a jsou to vlastnosti, které mohou vadit těm, co mají sklon k autoritářství, co mají sklon k vedení státu bez porady s ostatními, co mají sklon se chovat sebestředně nebo způsobem, který nectí vůli lidu.

Senát je tady proto, aby dbal na to, aby byla ctěna vůle lidu, aby tomu bylo tak, že budou ctěna základní práva a svobody. A to nejen v ČR.

Proto Senát také v poslední době významně přispívá i k zahraniční politice, jejímu demokratickému charakteru a potvrzování role a cesty, kterou jsme nastoupili po roce 1989.

Na závěr už mi jenom dovolte, abych poděkoval vám, senátorkám a senátorům, za to, jakým způsobem český Senát reprezentujete, protože český Senát bude takový, jakými budou čeští senátoři. Zároveň ještě jednou chci poděkovat voličům, protože český Senát je takový, jak to zařídí voliči. Děkuji všem, kteří se o činnost českého Senátu zajímají, kteří k volbám chodí. Je to důležité ne pro český Senát a senátory, ale zejména pro celou ČR, pro to, aby tady byla chráněna svoboda, demokracie, ústavnost a vláda práva. Také chci velmi poděkovat našim předchůdcům, senátorkám a senátorům, bylo jich, a bylo nás, je nás celkem 326. Schválili jsme, projednali jsme 2500 návrhů zákonů, z toho 600 z nich jsme navrhovali opravit, v 300 případech návrh naší opravy sněmovny přijala. To je velmi důležité. My jsme úspěšně opravili každý osmý zákon. Každý osmý zákon jsme v průměru za doby trvání Senátu opravili! A za to vám všem patří poděkování. Já si dovolím zmínit a poděkovat všem těm, kteří Senát vedli. Děkuji Petru Pithartovi, Libuši Benešové, Přemyslu Sobotkovi a Jaroslavu Kuberovi. Každý z nich přispěl k naplnění role Senátu významnou měrou a zanechal tady svoji jasnou a zřetelnou stopu.

Dovolím si skončit větou, kterou řekl Přemysl Sobotka. Ta věta zní, že dokud budeme mít Senát, potom do té doby se nemusíme o naši demokracii obávat. Ještě jednou děkuji, přeji nám dnešní krásné jednání a úspěšný dnešní den a krásné Vánoce a šťastný nový rok vám všem.