Na začátku srpna se podařilo naše společné setkání v Senátu uskutečnit a já jsem se mohl setkat s více než deseti experty KoroNERVu (NERV znamená Nejen Ekonomická Rada Vlasti) a hodinu a půl s nimi diskutovat ekonomická a společenská témata. Pokud bych měl snad alespoň trochu zajímavě shrnout obsah našeho jednání tak si to dovolím udělat ve čtyřech bodech.

1. Je mi sympatické a naplňuje mě mírným optimismem, že lidé – velmi uznávaní experti, jsou ochotni zdarma věnovat část svého volného času a poskytnout své znalosti a odbornou erudici na pomoc českému státu (Vlasti) při hledání nejlepších krizových postupů a nejlepších východisek z koronavirové krize. Díky za to.
2. Při naší debatě existovala široká shoda na tom, že je nutné co nejdříve přenastavit minimálně část systému státní podpory tak, aby se více podporovalo oživení výroby. To například znamená, aby zaměstnavatelé byli podporování především za účelem rychlé obnovy výroby a nikoliv pouze za účelem přežití při konzervaci stávajícího stavu.
3. Velmi silně zazněl názor, že by kraje, města a obce měly použít své naspořené rezervy (cca 200 miliard korun) a zesílit svoji investiční činnost. Zároveň jsme se shodli i na tom, že by zdaleka nejjednodušší a nejefektivnější státní pomocí pro zesílení (mobilizaci) investic byla finanční podpora ze strany státu již připraveným obecním a krajským investicím. Osobně jsem přesvědčen, že pokud by obce nebo kraje například na své základní infrastrukturní investice, které mají často již připraveny, (kanalizace, silnice, školy, sociální zařízení, …) dostaly ke každé svojí proinvestované stokoruně dvacet nebo třicet korun od státu, že by to byl ten nejlepší a nejefektivnější impuls, pro významné rychlé zvýšení obecních a krajských investic. Nevyvolalo by to zároveň potřebu žádných dalších papírů, nebylo by nutné žádné další vymýšlení kvaziprojektů, nebyl by nutný žádný další vznik rozhodovacích a posuzovacích skupin, nevznikla by žádná další potřeba posudků a kontrol apod.
4. Velmi zajímavá byla debata o naší zahraniční a to nejen ekonomické diplomacii. Potěšil mě důraz expertů na nutnost ochrany našich strategických technologií jako základu zajištění naší bezpečnosti a prosperity. Zaujala mě například poznámka, že soběstačnost sama o sobě (například v produkci potravin) ještě nezajišťuje naši bezpečnost nýbrž, že naopak pro zajištění naší bezpečnosti to vždy nemusí být tak, že musíme být ve všem soběstační. Jinak podpora orientace naši ekonomické spolupráce a zahraniční politiky na zejména na země EU a případně další mimoevropské demokratické země byla zřejmá.

Osobně se za sebe těším na další setkání. Úkoly jsme si rozdali. Jeden z nich se týkal prověření dostupnosti dat, což jako bývalý matematiky považuji pro další hledání správných řešení pro rozvoj například našeho hospodářství za zásadní a rád se na tom budu podílet.