Ze zkušenosti vím, že název neuvolněná starostka nebo starosta významově vůbec nesedí. Starosta je buď dobrý a těch je většina, nebo špatný. A dobrý starosta, když je to potřeba, se ve prospěch obce a jejích obyvatel musí uvolnit vždy, často bez ohledu na své jiné pracovní nebo rodinné povinnosti.

Dle mého názoru je dnešním zásadním problémem pro úspěšný rozvoj obcí nárůst byrokracie a nároků směřujících k omezení svobody a ochrany soukromí starostů a komunálních politiků obecně. V případě malých obcí je tento problém zvláště aktuální.

Nezanedbatelnou otázkou, kterou se dnes v Senátu ve Stálé komisi pro rozvoj venkova zabýváme, je rovněž systém, jakým způsobem jsou „neuvolnění“ starostky a starostové odměňováni. O výši odměny rozhodují hlasováním zastupitelé a odměna je placena z příjmů obce. Některé starostky a starostové se někdy i proto doslova stydí si za svoji práci nechat často z nevelkého obecního rozpočtu zaplatit. Navíc ještě platí, že výše odměny neuvolněného starosty se nezapočítává do základu, ze kterého se následně vypočítává výše důchodu.

I proto považuji za nutné, aby Senát tak jako doposud podporoval a chránil potřeby a práva malých obcí a jejich komunálních politiků. Není v zájmu České republiky a již vůbec ne Vysočiny, aby prohlášení starostů, typu příště již se mnou nepočítejte, přibývalo.