Současný normový limit pro dřevostavby je 12 metrů požární výšky, což odpovídá zhruba čtyřpodlažní budově. Bezpečně (z pohledu požární bezpečnosti) lze už dnes postavit dřevostavby i vyšší, je ale třeba je projektovat takzvaným požárním inženýrstvím, které spočívá v individuálním posouzení rizikových podmínek požární bezpečnosti ve stavbě. Díky návrhu změny normy ČSN 73 0802, kterou připravuje Česká agentura pro standardizaci v úzké spolupráci s MV-Generálním ředitelstvím HZS ČR, by ale takzvaným „normovým způsobem“ bylo možné projektovat i dřevostavby vícepodlažní a výškové, což by projektování zásadně usnadnilo.

Hasiči v připravovaném návrhu pracují se dvěma výškovými limity:

• Dřevostavby s čistě dřevěnou konstrukcí: 18 metrů požární výšky (tj. cca 6 pater)
• Dřevostavby s hybridní konstrukcí (dřevo, ocel, beton): 22,5 metrů (tj. cca 8 pater).

Dřevěné konstrukce jsou požárně odolné, požár se uvnitř stavby ale šíří specifickým způsobem

Vícepodlažní budovy s čistě dřevěnou konstrukcí i dřevostavby s hybridní konstrukcí (dřevo, ocel, beton) budou samozřejmě muset obsahovat zásadní pasivní i aktivní prvky požární ochrany. Tedy jak různá konstrukční a technická požárně bezpečnostní opatření (omezující šíření požáru po povrchu konstrukcí, zvyšující požární odolnost v klíčových požárních úsecích a umožňující bezpečný únik osob i zásah jednotek požární ochrany), tak zařízení a systémy, které v případě vzniku požáru aktivně zasahují.

Hasiči v připravované změně normy vycházejí ze zkušeností jak u nás, tak v zahraničí, a také z odborných znalostí. Dřevostavby obecně vynikají dobrou únosností a stabilitou stavebních konstrukcí; když dřevo odhořívá, vrstva zuhelnatění tvoří působícímu požáru bariéru a nosný skelet stavby ze dřeva často zůstane stát i v případech, kdy by se například ocelová konstrukce vlivem působení vysokých teplot už zbortila.

Na druhou stranu, v případě požáru dřevěné konstrukce dochází k specifickým projevům hoření. Zjednodušeně řečeno, plně rozvinutý požár v dřevostavbě dosahuje v kratším čase vyšších teplot, než tomu je v jiných konstrukcích. Probíhá dynamičtěji a dochází k jeho rychlejšímu šíření.

Kromě elektrické požární signalizace považují proto hasiči za nezbytný sytém aktivního hašení (například stabilní hasicí zařízení), který je v zahraničí zcela běžným standardem. Systém automaticky reaguje na zvýšení teploty a požár dokáže lokalizovat (tj. zabránit jeho šíření) ještě před počátkem fáze intenzivního hoření.