Při Hyde parku, ve kterém vystoupil Jiří Dienstbier a svým obvyklým drsným způsobem šil v pravidelných pětiminutových intervalech do Zemana, jsem napsal, že vylučuji, že v pátek bude Sobotka jmenován premiérem. Masaryk by prostě takovou vládu také nejmenoval. A nehleděl by, co a kdo říká, že má činit. Hlavně by ČSSD měla uvažovat, což se zřejmě neděje. Úvahy o kompetenční žalobě jsou roztomilé (jistě pochází z myšlenkové dílny Jiřího Dienstbiera), ale reálně jsou takřka k ničemu. Sobotka ji podat nemůže, dokud premiérem jmenován nebude, vyumělkovaná koncepce o podání takového podání Poslaneckou sněmovnou působí směšně. Prostě paní Wagnerová dává do svých výkladů emoce, a to snižuje jejich validitu. Zeman samozřejmě nemůže z libovůle nejmenovat polovinu vlády. To by zřejmě Ústavní soud uznal jako velezradu, ale z prodlužování procesu jmenování premiéra, pokud to vysvětlí srozumitelnými důvody, by jistě Ústavní soud k takovému závěru nedospěl.

Jsem sociální demokrat, ale lidovce - jak známo v této podobě - nezkousnu. Poprvé v životě s vnitřními až volostnými rozpory sleduji, jak má strana sestavuje vládu.

Ústavní právo, zejména procesní povahy, se vždy vykládají dle hodnotového a politického postoje autora. Kdyby Bohuslav Sobotka pustil tyto nevěrohodné lidovce k vodě, bojoval bych za něj jako lev. Vláda, v níchž je polohochštapler Bělobrádek, soukromý zemědělec - traktorista Jurečka, který se má stát ministrem zemědělství a středověký inkvizitor Herman, prostě nemůže být mou vládou. Takže mi aktivity prezidenta nevadí.