V posledních týdnech společností opět silně rezonuje téma práv homosexuálů. Není se čemu divit, vždyť v Poslanecké sněmovně se aktuálně odehrává boj o to, zdali bude Česká republika i nadále distribuovat práva na základě sexuální orientace, či nikoliv. V našich zeměpisných šířkách dnes můžeme mluvit o tom, že všichni lidé disponují víceméně stejnými právy, přičemž nerovná práva heterosexuálů a homosexuálů v určitých oblastech jsou v tomto ohledu jedním z posledních reliktů minulosti. Minulosti, kdy práva nebyla distribuována zdaleka nejen na základě sexuální orientace, ale i na základě dalších charakteristik, jakými byly třeba rasa, etnikum či náboženská víra. V dobách temna disponovali nejvíce právy ti, kteří se hlásili k tomu správnému, jedinému pravdivému náboženství, ať už bylo jakékoliv, a samozřejmě také ti, kteří měli tu správnou barvu kůže.

Distribuování odlišných katalogů práv na základě toho, k jaké náboženské víře či filosofickému přesvědčení se člověk hlásí či nehlásí, stejně jako na základě barvy pleti, jsme dnes již ve vyspělém světě naštěstí překonali. Schválně píšu ve „vyspělém světě“, jelikož tomu tak bohužel není všude. V řadě islámských zemí dodnes lidé disponují různými právy na základě toho, zdali se hlásí k islámu, zdali patří alespoň k tzv. Lidu Knihy, zdali jsou polyteisté či dokonce nevěřící. Tyto problémy v České republice již naštěstí řešit nemusíme, to však neznamená, že bychom měli ustrnout a nechtít se zbavit i jednoho z posledních reziduí minulosti, totiž stavu, kdy homosexuálové disponují méně právy než heterosexuálové. Je ostatně signifikantní, že zdaleka nejhorší postavení mají v dnešním světě homosexuálové právě v islámských zemích – v drtivé většině z nich je homosexualita trestným činem, za který hrozí v lepším případě mnohaletý žalář, v horším případě dokonce i trest smrti. Zajímavostí, kterou ponechám bez dalšího komentáře, je skutečnost, že mezi nejostřejší kritiky ukončení diskriminace na základě sexuální orientace patří ti samí lidé, kteří se horečně staví do rolí zarputilých bojovníků proti islámu.

Podívejme se proto nyní na čtyři nejčastější nesmyslné „argumenty“ proti manželstvím homosexuálů:

1) „Vy snad neznáte význam slova „manželství“? Vyhledejte si někde jeho definici!“

Snad největší evergreen v souvislosti se sňatky homosexuálů, který zároveň poukazuje na obrovskou dávku pokrytectví a „dvojmetrismu“ těch, kteří tohoto argumentu užívají. Lidé, kteří se náhle pasují do rolí lingvistů a etymologů totiž zapomínají na to, že i oni sami každý den užívají desítky slov ve významu, který se tu méně, tu více a tu zcela odchyluje od původního významu daného slova, čímž odhalují zřetelnou účelovost jejich etymologických hrátek se slovem „manželství“. Zahrajeme-li si na chvíli na jazykové puristy, musíme vyloučit například existenci malinové limonády, jelikož limonáda ze své definice, z původního významu tohoto slova, nemůže být z malin. Jak je ale možné, že přesto malinová limonáda skutečně existuje? Je dokonce velmi pravděpodobné, že si malinovou limonádu, tento oxymóron, dopřáli i mnozí z těch, pro které je absolutním tabu užívat slova jinak, než v jejich původním významu. Nebo taková meruňková či jahodová marmeláda? Měli jste ji někdy? Z hlediska člověka, který v sobě nově objevil zapáleného lingvistu a etymologa lze konstatovat, že jste meruňkovou či jahodovou marmeládu nikdy neměli, jelikož neexistují. Slovo „marmeláda“ totiž ve svém původním významu označovalo zavařeninu z dnes již tak trošku pozapomenutých kdoulí.