Henry Kissinger slaví sté(!) narozeniny.

Ne v nemocnici nebo v domově pro seniory, ale pln duševní svěžesti rozdává rozhovory na všechny strany. Naposled třeba pro The Economist nebo Die Zeit.

Mistr “reálpolitiky”, legenda v teorii i praxi mezinárodních vztahů, politik, analytik, konzultant. Ministrem zahraničí USA byl vlastně relativně krátce, od konce 60.let až dodnes ale zanechává nesmazatelnou stopu. Budí obdiv i odpor, já patřím do té první skupiny. Netajím se tím, že jeho pojetí zahraniční politiky (pro někoho pragmatické a cynické) považuji za vysoce efektivní a vlastně jediné funkční. Transakční přístup, rozdělení sfér vlivu, vyvažování sil a zájmů - to vše nakonec vede alespoň k nějaké stabilitě a bezpečnosti. A ano, vždycky to má své vítěze i poražené, ale vyhrát prostě nemohou všichni. Idealisté zleva i zprava se nad Kissingerem ošklíbají, sami ale svou ambiciózní snahou o globální dobro zahánějí svět do stále nebezpečnějších a riskantnějších situací.

Největším problémem mezinárodní politiky dnešní doby je nedostatek “kissingerů”.