Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já se hlásím proto, abych znovu připomněl své pozměňovací návrhy, které jsem předložil, předtím než o nich bude rozhodnuto hlasováním.

Pan ministr životního prostředí Brabec zmínil poměrně závažnou okolnost, že ten zákon totiž v našem právním systému už máme. Je to zákon číslo 167/2008 Sb., který ale zatím ani jednou nebyl použit /to je poměrně správné konstatování/, a to proto - a to připomínám - že zatím všechny problémy, které vznikají v souvislosti s možností páchat nějakou ekologickou újmu nebo ji napravovat, byly vyřízeny složkovými zákony, zákonem o ochraně ovzduší, zákonem o ochraně přírody, zákonem vodním a já nevím, jakými ještě zákony, ve kterých se vždycky našel nějaký nástroj, který umožnil pachatele ekologické újmy postihnout, jejich činnost jim překazit a donutit je, aby následky své neblahé činnosti nějak napravili nebo zaplatili.

O tom není pochyb. Kdo páchá nebo se chystá páchat nějakou ekologickou újmu, tak mu v tom musí být účinně zabráněno a pokud už ji spáchal, tak ta újma musí být napravena na jeho náklady. O tom není pochyb.

Otázka je, do jaké míry ale ten tlak Evropské unie, který pan ministr zmínil tím slovem infringment a možnosti podání žaloby k soudu a v případě pak rozhodnutí soudu v náš neprospěch také placení poměrně drastických pokut, kterým bychom byli vystaveni, já rozumím, že to prostě tak je.

A že holt musíme něco udělat. Proto tady je tento zákon. Já jsem předložil tři pozměňovací návrhy. Konkrétně první návrh se týká toho - a to je myslím gró toho celého zákona, který je předkládaný - aby tím, kdo může na tu ekologickou újmu upozorňovat, může podávat příslušným orgánům podání ve smyslu upozornění na tu újmu a ve smyslu žádosti o její nápravu, tak zatím to mohly být pouze dotčené osoby, tedy ty osoby, kterých se týká ta neblahá činnost, nějací sousedé té továrny nebo lidé, kteří jsou tedy, jak už říká ten původní zákon, tou újmou dotčeni. Tady přichází na podnět Evropské unie návrh, který by zařadil jako ty osoby, které mohou podávat to podání, jakékoli nevládní organizace, které usilují o ochranu přírody. Ten náš zákon to říká slovy, že to může být právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí a jejíž hlavní činnost není podnikání nebo jiná výdělečná činnost. Čili tedy výhradně organizace nevládní, činné v ochraně životního prostředí.

Já v tomto případě navrhuji, aby, pokud tedy se rozhodneme, že dáme možnost těmto organizacím se na podávání podání ve věci ekologické újmy podílet, tak aby to byly ty, které mají tříletou historii, aby to nemohly být ad hoc vzniklé organizace, které někdo, komu se z nějakých důvodů prostě nelíbí činnost nějakého podniku, který už je postavený, zřízený, kterému chce tu jeho činnost zkazit, tak aby mohl podávat podání, tak založí ad hoc organizaci, dá si do vínku, že tak činí v zájmu životního prostředí a bude podávat, neustále bude žádat informace, bude účastníkem veškerých řízení a bude činnost tomu podniku, tomu subjektu prostě úspěšně kazit.

Já navrhuji, aby tady bylo nutné vyžádat doložení tříleté historie té organizace, že tedy skutečně už tady minimálně tři roky existuje a skutečně koná činnost v ochraně životního prostředí, nejenom činnost spočívající v tom, že se založí a podá prostě tu stížnost na nějaký podnik. Tak aby to nemohly být právě tyto ad hoc vzniklé organizace. Já chápu, že ministerští úředníci právě tady tomu mému návrhu vytýkají to, že neumožňuje přístup těmto ad hoc vzniklým organizacím. A já právě naopak se snažím těmto organizacím tuto možnost překazit a zabránit jim v tom.

A ještě také druhá část toho mého návrhu spočívá v tom, že navrhuji, aby tyto organizace, které budou chtít podávat ta podání, aby mohly prokázat, že mají transparentní účetnictví. Tenhle návrh se někde nezrodil z nicoty, ale je to návrh, který jsem našel při připomínkovém řízení mezi návrhy, které podalo Ministerstvo pro místní rozvoj. Myslím, že ti úředníci pochopili celkem správně, že u nás je celá řada organizací, které mají na právě podávání takovýchto stížností, žalob, založený docela slušný byznys a chtěli, aby ty organizace musely doložit, že skutečně jejich účetnictví je průzračné a že tam nejsou nějaké cesty, které by nasvědčovaly tomu, že ony tu svoji činnost konají ve smyslu získat z toho nějaké nekalé prostředky.

Ještě tady mám jednu významnou připomínku k tomu mému prvnímu návrhu, k tomu § 8 odst. 2 písm. b). Proč vlastně my vyzdvihujeme tak významně ty organizace činné v ochraně životního prostředí? Proč pouze ony mohou podávat ta podání? Čím jsou ony v tomto smyslu tak významné? Mají nějaký patent na rozum? Jsou mezi jejich členy, kteří všichni musí doložit nějaké ekologické vzdělání? Jsou to lidé, kteří mají za sebou nějakou historii právě v oblasti ochrany životního prostředí, nějaké zkušenosti? A pokud můj návrh neprojde, tak tomu tak nebude. Budou to moci být ad hoc přišlí, sešedší se lidé, kteří by podávali svoje návrhy. Proč třeba to nemohou být nějací jiný lidé zdržující se v nějakém jiném spolku, který si také může povšimnout, že se tady děje nějaká ekologická újma - třeba ochránci památek, památkového dědictví, sběratelé nějakých věcí prostě, filatelisté, ti si taky přece mohou povšimnout, že se někde páchá ekologická újma. Ministerští úředníci tady argumentují v neprospěch mého návrhu tím, že by jeho pomocí došlo k nepřijatelné, neodůvodněné diskriminaci nevládních organizací, které by neměly přístup k právům, které pro nevládní organizace je navrhováno zakotvit, že by to bylo v rozporu s Aarhuskou smlouvou a bylo by to nepřiměřené omezení podmínek pro účast nevládních organizací. No tak skutečně to tak bude, pokud dáme to právo jenom těm ekologům. Samozřejmě pak omezíme jiné nevládní organizace, které fungují v nějaké jiné oblasti a které nebudou moci podávat tyto návrhy.

Druhý můj návrh se týká toho, že osoby uvedené v tom odst. 2 písm b), tedy ty nevládní organizace, mohou požádat příslušný orgán, aby byly po dobu jednoho roku bez zbytečného odkladu informovány písemně o každém zahájeném řízení o uložení preventivních opatření. Já navrhuji, aby tuto možnost měly pouze ty nevládní organizace, pokud tedy to tak dopadne, na základě jejichž podání bude to šetření probíhat, aby to nemohly být úplně jakékoli nevládky v oblasti životního prostředí, ale pouze ty, které podaly tu žádost, daly si nějakou práci se shromážděním těch informací, které vedly k zahájení šetření a které pak samozřejmě mají právo, aby o průběhu toho šetření byly informovány. Tedy ne všechny bez výjimky, ale pouze ty, jejichž podání řekněme bylo úspěšné.

A za třetí, opět ten odstavec 7 říká, že nebylo-li řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření zahájeno na jejich žádost, jsou osoby uvedené v odstavci 2 písm. b) účastníky takového řízení, pokud písemně oznámí do osmi dnů svůj zájem o to být těmi účastníky. No to opět umožňuje, aby se účastníky řízení stal kdokoli, nejenom ten, kdo úspěšně podá ten podnět, kdo úspěšně zdůvodní, proč jej podává, kdo úspěšně zdůvodní, že jeho informace jsou správné, pravdivé, že to není nějaké šikanózní podání, které by mělo zabránit tomu podnikateli v jeho podnikání z nějakých prostě důvodů, ale pouze ti, kdo skutečně doložili, že jej podávají oprávněně. Proto - a taky ta směrnice Evropské komise nic takového explicitně neříká. Tady sice je, že osoby, na které odkazuje článek 12, to jsou tedy ty nevládky, mají přístup k soudu nebo jinému nezávislému nebo nestrannému veřejnému orgánu, který je kompetentní přezkoumávat procesně atd. podle této směrnice. No samozřejmě, to má u nás každý, ne? Přístup k soudu má u nás každý občan a nemusí být takto zvýhodňován.

Takže já tedy shrnu své vystoupení takto. Myslím si, že v této podobě je tento zákon pro naši republiku škodlivý. Myslím si, že bychom jej měli zamítnout, pověřit pak neformálně pana ministra, aby znovu nějak dojednal ty podmínky s Evropskou unií, abychom nedávali nevládkám v oblasti životního prostředí takto výjimečný mandát a poměrně velkou pravomoc do rukou. A proto tedy navrhuji zamítnutí toho zákona. Navrhl jsem to ve druhém čtení, tedy o tom návrhu bude jako o prvním návrhu teď za chvilku hlasováno.

No a pak jsem samozřejmě předložil ty tři pozměňovací návrhy, o jejichž podporu vás žádám. Můžeme stokrát mluvit o tom, jak Evropská unie nám svazuje ruce a jak jsou směrnice Evropské unie byrokratické, jak bychom jim měli čelit, jak bychom se měli bránit tomu byrokratickému vlivu, který na nás padá z Evropské unie. No, teď máme možnost se k tomu postavit, i byť je to takto marginální zákon, který, jak asi tuším, nikoho z vás moc extra nezajímá. Nakonec ten výbor - a to vám paní zpravodajka za chvilku řekne - se celkem jasně vyjádřil v neprospěch mých návrhů. To musím přiznat, mě mrzí, ale nedá se nic dělat. To je tak všechno, co asi můžu dělat.

Čili ministerstvo je zamítá a i výbor pro životní prostředí jako garanční výbor se k nim postavil negativně. Bohužel se mi nepodařilo přesvědčit kolegy z výboru, že by na mé návrhy měli kývnout a spíš se podařilo ministerstvo přesvědčit, že holt ten infringement už je tak blízko a ty pokuty, že holt musíme zavřít oči a odhlasovat to. Dáváme tím ekologům do ruku velkou moc. Souhlasím s panem ministrem, že to nebude ve věci možnosti bránit realizaci nějakých nových záměrů, ale možnosti kazit činnost nějakých institucí, podniků, které fungují a které budou pod touto záminkou ekologové moci šikanovat. Proto navrhuji a prosím, abyste mé návrhy podpořili. Děkuji za pozornost.