Když jsem se vás ptal, zda souhlasíte s omezením volebního práva kvůli karanténě, jednoznačně jste řekli NE!

A já jsem strašně rád, že tento zásah do našich práv vnímáme všichni stejně. Jediným argumentem ministra vnitra Hamáčka bylo, že to prostě nejde zařídit. Tak co se kouknout kolem sebe? Co se inspirovat v Jižní Koreji?

V dubnu, když se zde konaly volby, bylo v karanténě celkem 50 000 občanů. Nikdo jim jejich právo volit nevzal, naopak vláda udělala maximu, aby mohli jít všichni volit, a to za těchto podmínek:

• Svůj úmysl museli oznámit nejpozději den předem (do 14. dubna) do šesti hodin večer místního času, jinak mohli volit pouze korespondenčně
• Voliči museli nosit roušku
• Lidem v karanténě bylo umožněno opustit místo, kde se zdržovali, pouze ve vyhrazeném čase od 5:20 do 6 hodin, kdy končilo regulérní hlasování
• Do hlasovací místnosti je buďto převezli zdravotníci, nebo byli sledováni zvláštní stopovací aplikací
• Voliči v karanténě museli stát ve dvoumetrových rozestupech a hlasovali za volební zástěnou oddělené od prostoru, kde hlasovali ostatní
• Při příchodu jim byla změřená teplota, museli si dezinfikovat ruce a nasadit si rukavice předtím, než vhodili svůj hlas. Rukavice pak musely být vhozeny do určeného koše.
• Úředníci v ochranném obleku měli po každém použití dezinfikovat zástěnu a razítka na volební lístky
• Voliči opouštěli místnost odlišnou cestou než vstoupili, aby minimalizovali kontakt s dalšími lidmi
• Domů či do zařízení, kde trávili karanténu, se museli vrátit před 7. hodinou večerní. Nikde se nemohli zastavovat a svůj návrat museli ohlásit pomocí stopovací aplikace nebo zprávou po telefonu.

Fakt to jde. Jen se musí chtít.