Pár metrů od Wintonovy sochy spí v otřesných podmínkách uprchlické děti, další rodiny byly přemístěny do stanů u výjezdu tunelu Blanka. Pomoc uprchlíkům na hlavním nádraží je i tři měsíce po začátku války stále na bedrech přetížených neziskových organizací a dobrovolníků. Vláda navíc jejich zkušenosti při organizaci pomoci a integrace nedokáže využít a navrhované změny zákonů s nimi nijak nekonzultuje.

Stát nezvládl od začátku nastavit pravidla přerozdělování uprchlíků mezi kraji a teď si je jednotlivé orgány přehazují jako horký brambor. A ministr Vít Rakušan, který je za to všechno zodpovědný, si na facebook dává patetické vzpomínky na Nicholase Wintona.

Navíc to může být ještě horší. Uprchlíci by nově neměli mít nárok na humanitární dávku v případě, že využívají bezplatné ubytování včetně celodenní stravy a poskytnutí základních hygienických prostředků. Opravdu tito lidé v nouzi nic jiného než jídlo a hygienické prostředky nepotřebují? Co léky, doprava, peníze na kauci, pokud se chtějí přestěhovat jinam, co třeba pleny a další potřeby pro děti? Zaděláváme na další a další problémy.

Přitom už 50 tisíc uprchlíků z Ukrajiny pracuje. Při průměrné mzdě 21 000 Kč odvádí tito uprchlíci do státního rozpočtu cca 500 milionů Kč měsíčně. Svou vlastní prací a svými odvody do státního rozpočtu "zaplatí" už nyní velkou část nákladů státu s pomoci uprchlíkům. Když jim dokážeme zajistit smysluplné ubytování a místa ve školkách a školách, tak jich bude pracovat ještě více.

Co dnes potřebujeme je profesionální práce státu, krajů a měst. Potřebujeme abyste naslouchali lidem z neziskovek, kteří uprchlíkům desítky let pomáhají a ví, co je potřeba. Potřebujeme, abyste na pomoc vyčlenili peníze a kapacity a nestálo to na dobrovolnících.

Co určitě nepotřebujeme jsou pokrytecké vzpomínky na Nicholase Wintona na facebooku. Pane Rakušane, dělejte namísto nich pořádně svou práci!