Nelze mu upřít snaživost. Jezdí do Německa přesvědčit se, jak to s tamními cenami je, aby nám pak potvrdil to, co již všichni po desetiletí vědí. Nebo když je stávka, vyjde mezi lidi do zemědělského podniku bratra jeho ministra. Natáhne si na nohy igelity, aby bylo jasné, že se bahna nebojí. A jde si popovídat. S kým? Na tom přeci nesejde.

Tentokráte zase, když všechny pokusy ze strany ministerstva zdravotnictví o dohodu se zdravotníky selhaly, vložil se na poslední den do hry on sám, jako bůh všehomíra. Neptejme se proč až poslední den. Bozi mají jiné starosti.

Co se vlastně stalo? Lékaři se stávající situaci, kdy jich na 6 100 vypovědělo dohody o přesčasové práci, tedy dohody o pohotovostních službách nad povinných 150 hodin za rok, snaží částečně oprávněně využít k řešení dlouhodobých problémů českého zdravotnictví, nyní především problému nedostatku lékařů (platí i pro zdravotní setry) na většině míst ČR i v celé řadě odborností. To je fakt, který po desetiletí nikdo neřešil. Snad jen s vyjímkou navýšení míst na lékařských fakultách. Ptáte se, jak je to možné? Copak profese lékaře není zajímavá? Ano je. Copak je špatně placená? Ne není. Tak v čem je problém? Prostě v tom, že je opravdu velmi náročná. Na vzdělání, na pečlivost, na čas.. Lékař se dobrým lékařem stane zhruba po 12 až 15 letech od počátku studia. A opravdu hodně zkušeností má až po čtyřicítce.

Tedy po patnácti letech praxe. A řada studentů středních škol si „dobře“ rozmyslí, zda toto vše chce akceptovat. Proto zvláště mladých lékařů není dost. Jsou ohroženy celé obory a to i ty základní. Všichni víme, že není dost praktiků, pediatrů, zubařů, specialistů řady odborností, které nechci ani vyjmenovávat. Nyní (spíše již dříve) se zjistilo, že není dost lékařů do služeb, aniž by se nepřekračoval zákoník práce, tedy 416 přesčasových hodin na základě dohody.

Jak z toho ven? O mnoho více studentů na medicínu nelze přijmout a to z kapacitních důvodů. Kroužek mediků kolem postele pacienta nemůže mít třicet ani patnáct studentů. Nic by se nenaučili. A to přeci nechceme. To co chceme, je, aby když dostudují, svou práci skutečně dělali. Tomu brání především dvě věci. Nízké nástupní platy, kdy bez pomoci rodičů nelze založit rodinu nejméně dalších pět let. A také příliš složitý, drahý (platí si vesměs lékaři) a dlouhý systém atestací. To znamená, že lékař, aby byl samostatný, musí po promoci „přežít“ nejméně pět let než odatestuje. To jsou dvě hlavní příčiny, proč absolventi utíkají od medicíny – částečně do ciziny nebo mimo lékařství. A výsledkem je jejich nedostatek a také vysoké ekonomické ztráty pro stát za jejich výuku. Cílem tedy musí být usnadnit lékařům jejich postgraduální studium v nákladnosti a v čase.

To samozřejmě nejde rychle. Ale nelze přistoupit na hru premiéra jako chytré horákyně, který na platy lékařů slíbil deset miliard, ale z peněz všeobecného zdravotního pojištění.  První, kdo  to  hned 1. prosince (tedy v první den stávky lékařů) prohlásil za nesmysl, byl exministr financí a místopřed-seda Správní rady VZP ing. Kalousek. Řekl, že sice zdravotní pojišťovny mohou nad rámec úhradové vyhlášky poslat nemocnicím více peněz, ale nemohou zajistit, aby tyto prostředky přišly do mezd lékařů. Navíc to systémově nic nevyřeší. A také tyto prostředky budou v systému hrazené péče nutně chybět. A k zasmání bylo premiérovo (pravdivé) tvrzení, že nikomu nic nedává. A hned na to vydala ODS prohlášení, že premiér a předseda ODS prof. Fialka zajistil dohodu s lékaři. No uvidíme….