Nedílnou součástí lidského bytí je pohled vpřed. Rozvoj a plánování má svoje místo v životě současného člověka. Bývalo zvykem, že analýzy končily syntézou a obsahovaly (pokud se týkaly vývoje) též určitý pohled do budoucnosti. Při bilancování je vždy dobré si uvědomit, že dokonalost neexistuje. Horší je, když bilancování vládnutí nebylo provedeno vůbec.

Kompetence a status klíčových institucí státní moci uveřejněné dne 20. ledna 2015 v Desateru pro osvíceného diktátora mohou býti vodítkem i v r. 2023.

Diktátoři plánují, jak zachovat moc. Politické strany plánují, jak moc získat a následně rozhodovat o majetku států. Námezdně pracující lidé plánují v rámci daného systému, jak přežít, jak se bránit vykořisťování a okrádání atd. V případě volebního práva stanoveného zákonem námezdně pracující lidé potřebují ke svému přežití se orientovat na základě dlouhodobých programů anebo volebních programů mezi jednotlivými stranami anebo kandidáty.

Nejenom politické strany, ale i kandidáti by měli veřejnosti předložit svoje vize, plány, dlouhodobé koncepce včetně koncepce rozvoje státu. Při jejich tvorbě by měli vycházet z pěti poznatků a to, že:

1. Nemohou legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.

2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto  činnost obdržel odměnu.

3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.

4. Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí.

5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa.

Tak tomu bylo i v případě diktátora, který si dočasnost svého pozemského života po čase vládnutí začíná uvědomovat a nechce vejít do dějin jako člověk povrchní, kýčovitý, bez autority a důstojnosti. Když mu ubývalo sil, pozval si svého nástupce a předal mu tři obálky se slovy: „V těchto obálkách jsou moje rady pro svízelné situace.“ Když se nový diktátor dostal do těžké situace, vzpomněl si na obálky. Otevřel první z nich a četl: „Sveď to na mě.“ Podle této rady se určitý čas choval, ale těžkosti se opět vyskytly. Otevřel tedy druhou obálku a nalezl slova „Dělej to jako já“. Po určité době mu těžkosti nedaly spát. Vzal tedy poslední obálku. Po otevření četl „Napiš tři obálky“. Nutno podotknout, že v našem případě se jednalo o osvíceného diktátora, který dokázal nadřadit obecné zájmy před soukromými, trvalé hodnoty před pomíjejícími, a to vše v duchu hesla německého spisovatele a básníka Johanna Godfrieda Seumeho (1763–1810) „Stát by měl podporovat blahobyt všech, místo aby zvětšoval bohatství jen několika občanů".

Jde nám přeci všem o fungující parlamentní demokracii, stojící na pevných základech moci výkonné, zákonodárně a soudcovské, a ne o diktátory zkorumpované mocí, kteří přišli o paměť, zapomněli na předvolební sliby, zpřetrhali vztahy k lidem a stali se adorátory sebe sama. … „Mýliti se je lidské“.

Martin Zemánek

Zdroj.