K tomuto zamyšlení mě donutil vánoční projev prezidenta republiky, který byl brilantní.

Byl pro uši všech budoucích voličů, a tudíž též určený i k jakési připravované derniéře pana Miloše Zemana do funkce presidenta. V současné době neznám žhavějšího kandidáta. Vše je prostě jinak, než před několika měsíci.

Čas prostě trhl oponou poznání. Liberálové, kteří roky proklamovali, že svoboda je prioritní politická hodnota, nám nyní ze svých bezpečných kanceláří zcela neomaleně tvrdí, že zákony je možno selektivně porušovat. Samozřejmě jen ty zákony, které se nehodí do jejich výkladu světa. Zatímco všechny ostatní je nutné zcela důsledně uplatnit proti odpůrcům. Smutné až tragické konce krásné myšlenky… Je smutné sledovat, jak se v přímém přenosu korumpují někteří mocní, a to jen pro udržení své moci. Je tragikomické, jak páni politici zcela bezostyšně zrazují své partajní principy.

V této době přišel pan prezident a jednoznačně vykřikl nahlas, co si myslí ulice o uprchlické krizi. Klobouk dolů, ale zase na druhou stranu, tak to přece má být. Myslím, že tímto svým postojem splnil principiální důvody přímé volby tohoto vrcholného postu.

Co chce slyšet ulice?

Dnešním vánoční projev byl o něčem jiném. Nebyl o tom, co říká ulice, ale tom co ulice chce slyšet. A to je podstatný rozdíl. Vánočním projevem bylo možná vědomě, možná nevědomě rozhýbáno kyvadlo. Kyvadlo představ jedné naší možné budoucí cesty. Ta cesta je cestou hodně doleva. Myslím, že v dnešní době je tato rétorika úplně zbytečná.

Musíme si uvědomit, že každé vychýlení kyvadla přináší zpětný pohyb. Jen se bojím, aby se kmitem nedostalo do pozice populistického nacionalismu, což je snad ještě horší jed, než dnešní zmrzačený liberalismus. Proto raději zůstanu na cestě konzervativního nacionalismu.

Co jsem tím chtěl říci? Že je třeba usilovat o absolutní rovnoprávnost všech občanů jak k zákonům, daním, prožitkům, tak i povinnostem.