Činnost zdravotnické služby je upravena v rámci zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě. Je zapotřebí zmínit, že dostupnost zdravotnické záchranné služby se odvíjí od plánu pokrytí území kraje, a to výjezdovými základnami zdravotnické záchranné služby. Plán pokrytí je v kompetenci kraje a musí být aktualizován min. každé 2 roky.
Zdravotnická záchranná služba je nedílnou součástí systému zdravotních služeb v Česku a jejím účelem je poskytování tzv. přednemocniční neodkladné péče, tedy poskytování péče v těchto situacích: [1]
- onemocnění, které vznikne náhle, úraz či zhoršení zdravotního stavu;
- náhle vzniklá a intenzivní bolest;
- náhle vzniklé změny v chování či v jednání postiženého, které ohrožují jeho život.
Je tudíž více než jasné, že činnost Zdravotnické záchranné služby je nesmírně významná. Počet výjezdů záchranné služby rok od roku roste, však řada z nich je naprosto zbytečných a objevují se lidé, kteří tuto službu zneužívají. V současné době se na území Česka nachází cca 300 výjezdových základen a 550 výjezdových skupin. V roce 2018 záchranáři ošetřili 1 mil. pacientů, což je každý 10. občan České republiky. Na Obr 1 je znázorněn vývoj celkového počtu výjezdů v letech 2008 až 2018, kde je patrné, že jejich počet rok od roku roste. [2]
Každou minutu vyjíždí v České republice dva sanitní vozy ZZS k případu. Tento stav není v žádném případě ideální a vypovídá o tom, že je tato služba spíše nadužívána a supluje mnohdy v praxi nedostatečnou dostupnost primární v péče. Očima občanů je záchranná služba vnímána jako kdykoliv dostupná zdravotní služba, díky které se lze rychle přepravit do jakéhokoliv zdravotnického zařízení. Dnes dochází ke zkracování dojezdových časů, což lze hodnotit pozitivně, a proto je dostupnost záchranné služby stále lepší a větší. [3]
Ročně stojí zbytečné výjezdy Zdravotnické záchranné služby čtvrt miliardu korun. Je naprosto běžnou praxí, že je tato služba nadužívána či dokonce zneužívána. Kromě toho, že zbytečné výjezdy vyvolávají značné finanční náklady, dojezdová doba se může zvýšit, jelikož není zrovna v dané oblasti záchranná služba k dispozici, protože byla zavolána k banalitě. Na tuto situaci mají vliv primárně nezodpovědní lidé, kteří si sanitku zavolají proto, že je to nejlevnější a také nejrychlejší způsob, jak se dostat do nemocnice. Na druhou stranu je však nutné zmínit, že na řadě míst jsou k tomu volat si Zdravotnickou záchrannou službu i v méně závažných případech nuceni – záchranná služba totiž nahrazuje praktické lékaře, kteří neordinují v danou dobu či neordinují již vůbec. Někde je dokonce pohotovost vzdálená až 50 km daleko, takže pacient se skutečně nemá šanci, jak jinak se na pohotovost dostat. Nejhorší situace je dlouhodobě na severu Čech, na Šumavě a na Vysočině. Problémem jsou zajisté i lidé bez domova, narkomani či ostatní sociálně vyloučené skupiny, které běžnou zdravotní péči ignorují. Velmi často musí záchranná služba asistovat u zadržení či převozu opilých jedinců na záchytku, což je taktéž zbytečné. [4]
Počet záchranářů klesá a situaci zhoršují i lidé, kteří si záchrannou službu volají naprosto zbytečně. Velmi často se záchranáři setkávají s tím, že si je zavolají lidé, kterým skutečně nic není. Řada lidí argumentuje tím, že si přece platí zdravotní pojištění, a proto má na sanitku automaticky nárok, což je naprosto mylná představa, se kterou se záchranáři dnes a denně při výjezdech setkávají – lidé si volají záchranku, protože mají např. kašel, potřebují léky, které zrovna doma nemají či potřebují ošetřit odřeninu apod. Tito lidé naprosto ignorují fakt, že zatímco musí záchranář přijet k takovéto banalitě, někde jinde může být člověk, který bojuje o život a záchranou službu skutečně potřebuje, avšak nedočká se jí, protože ta odjela „zachraňovat život člověku s kašlem a rýmou“.
Vlivem toho, že počet výjezdů i kvůli banalitám roste, se musí zvyšovat i počet základen a posádek. Průměrné náklady na ošetření 1 pacienta činí cca 6 tis. Kč. Rostoucí počet výjezdů a posádek s sebou přináší vyšší náklady, což je finančně dosti nákladné. Objevují se z řad laické i odborné veřejnosti nejrůznější názory, jak zneužívání Zdravotnické záchranné služby fakticky zabránit. V první řadě je nutné zmínit, že v okamžiku, kdy záchranář vyjede k banalitě, což zjistí až na místě, je praxe taková, že si netroufá rozhodnout o tom, na kolik je stav pacienta, který si sanitku zavolal, banální, a proto ve většině případů následuje jeho transport do nemocnice. V České republice platí, že i přesto, že je záchranář tedy na místo vyslán operačním střediskem a na místě zjistí, že pacient nepotřebuje transport do nemocnice, může jej na místě nechat, avšak je nutné zmínit, že za svoje rozhodnutí následně nese patřičnou odpovědnost. Proto je spíše časté to, že je pacient do nemocnice transportován i přesto, že to jeho stav vůbec nevyžaduje. Celosvětově platí, že ponechat pacienta na místě pouze na základě rozhodnutí záchranáře, nikoliv lékaře, je dosti rizikové. Tato problematika je tak z medicínského úhlu pohledu zajisté velmi komplikovaná.
Zabránit zneužívání Zdravotnické záchranné služby může zásadním způsobem operační středisko. Je totiž snadné rozeznat jasně nezávažné zdravotní potíže. Tyto případy jsou blíže specifikovány v odborném rámci doporučeného postupu Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof. [5] I zde je nutné však postupovat velmi opatrně, protože existuje celá řada nejasných případů. Velmi známý je případ z USA, z roku 1995, kdy zavolala na Nový rok žena, která sloužícímu dispečerovi sdělila, že včera měla se svými přáteli večírek a dnes jsou všichni nemocní a necítí se dobře. Dispečer to bral na lehkou váhu, protože byl toho názoru, že byli všichni jenom opilí a mají jen „kocovinu“. Volající žena začala popisovat příznaky v podobě nevolnosti a zvracení, avšak dispečer vůbec neposlouchal, protože to nepovažoval za důležité – stále si myslel, že to je jen důsledek včerejšího večírku. Šlo o 8minutovou konverzaci, kdy se se dispečer dohodoval s ženou o tom, zda je nutné skutečně vyslat záchranku či nikoliv. Jen, aby ji umlčel, sanitku skutečně vyslal – ukázalo se, že tito lidé byli otráveni oxidem uhličitým, který na místě, kde se večírek konal, unikal. Kdyby dispečer sanitku nevyslal, zajisté by tito lidé na tuto otravu zemřeli. [6]
Je nutné si uvědomit, že to není pacient, kdo rozhoduje o vyslání záchranné služby na místo určení. Pacient pouze zavolá na operační středisko a předá mu patřičné informace, přičemž vyslání záchranné služby je v kompetenci dispečinku. O tom, zda bude pacient následně převezen do nemocnice či nikoliv, rozhoduje naopak zase posádka, která na místo přijede. Pacient zde hraje tudíž pouze jakousi „inicializující“ roli. Ani z odborného úhlu pohledu stále nepanuje shoda na tom, co vůbec termín „zbytečný výjezd“ znamená. Pokud by byl tudíž výjezd záchranné služby zpoplatněn, mohlo by to být dosti kontraproduktivní. „Celá mediální kampaň zneužívaných záchranek není postavená na faktech, ale na dojmech a zkreslených tvrzeních. Možná i z výše uvedeného důvodu v ČR neproběhl žádný seriózní výzkum, který by celý problém kvantifikoval a umožnil posoudit, nakolik je vůbec možné počty výjezdů omezovat, zda je to účelné, ekonomické a zejména bezpečné. Desítky procent neindikovaných výjezdů jsou pouhé odhady, obvykle uvedené kouzelným slůvkem až.“ [7]
Ministerstvo zdravotnictví v ČR v roce 2018 navrhlo, aby lidé za neadekvátní přivolání záchranné služby platili. Tím chce postihovat pacienty, kteří si volají záchrannou službu jen proto, aby nemuseli k praktickému lékaři či sedět hodiny v čekárně. V okamžiku, kdy by tudíž došlo ke zjevném zneužití záchranné služby, ministerstvo navrhuje pacienty potrestat. O oprávněnosti výjezdu by rozhodovala tedy záchranná služba. I přesto, že se tento nápad primárně v očích záchranářů a lékařů jeví jako naprosto skvělý, opak může být pravdou. Jedním z hlavních problémů je to, že nikdo stále neví, co vůbec „zneužívání záchranky“ znamená. Dále je nutné si uvědomit, že ne každý občan v ČR si může prostě jen tak zavolat záchranku, protože o jejím vyslání fakticky rozhoduje vždy operační středisko dle informací, které mu volající člověk sdělí. Je zapotřebí se taktéž zamyslet nad tím, na kolik je vůbec schopný laik rozpoznat závažnost svých zdravotních příznaků – tedy je velmi těžké hovořit o tom, že se jedná o úmyslné zneužití. Není ani známo, na kolik jsou samotní záchranáři schopni stav pacienta na místě rozpoznat, pokud není přítomen i lékař. Z praxe je známo několik případů, kdy se příznaky záchranářovi jevily naprosto banální, avšak přitom šlo o vážné onemocnění.
Dalším problémem, který je nutné řešit, je i neprůchodná legislativa. „V demokratické společnosti je zcela nepřijatelné, aby jakákoliv instituce rozdávala pokuty nebo vymáhala platby bez předchozí smlouvy nebo naprosto přesné zákonné úpravy, pouze na základě názoru jakéhosi záchranářského lidového soudu.“ [8] Dále je nutné opět zmínit to zásadní – o transportu do nemocnice rozhoduje zdravotník, nikoliv pacient. Proto se nabízí otázka, proč vůbec jsou tyto „banální případy“ do nemocnice transportovány, pokud je naprosto jasné, že jde o banalitu. Možnost zpoplatnění by mohla vést taktéž k vyvolání strachu si vůbec záchranou službu zavolat, což je velmi nebezpečné. Opatření, kterými je možné omezit zneužívání záchranné služby, je tak možné shrnout do těchto bodů: [9]
- tvorba sítě urgentních příjmů, které budou mít dostatečně velkou kapacitu taktéž na okresní úrovni, dostatečné množství parkovacích míst;
- tvorba a ověření bezpečných algoritmů pro ponechání pacienta na místě;
- vymezení klíčových parametrů, analýzy systému, analýza jeho slabých míst, monitoring bezpečnosti a kvality;
- kontrolovaný systém telefonických konzultací k řešení problémů, které jsou méně závažné;
- osvěta provádění jak mezi pacienty, tak i mezi lékaři, což může vést k eliminaci situací, jejich nezávažnost jsou následně schopni rozpoznat;
- zapojení „akutní home care“ do systému;
- osvěta mezi záchranáři, kteří musí získat reálný náhled na celou situaci.
Seznam použitých zdrojů:
- Co je to Zdravotnická záchranná služba. Záchranná služba [online]. 2019 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
- Emergency Medicine, August 1995. Emergency Dispatch [online]. 1995 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
- Organizace činnosti ZZS. Publi.cz [online]. 2015 [cit. 2019-07-30]. Dostupné z: https://publi.cz/books/370/01.html
- Osm důvodů, proč platba za neadekvátní přivolání záchranné služby ničemu nepomůže, ale mnohému uškodí. Záchranná služba [online]. 2018 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
- Statistika výjezdové činnosti ZZS ČR za rok 2018. ZZS UK [online]. 2019 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[1] Co je to Zdravotnická záchranná služba. Záchranná služba [online]. 2019 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[2] Statistika výjezdové činnosti ZZS ČR za rok 2018. ZZS UK [online]. 2019 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[3] Statistika výjezdové činnosti ZZS ČR za rok 2018. ZZS UK [online]. 2019 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[4] Zbytečné výjezdy stojí přes čtvrt miliardy ročně. Deník [online]. 2015 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[5] Zbytečné výjezdy záchranné služby – emoce vs. fakta. Záchranná služba [online]. 2019 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[6] Emergency Medicine, August 1995. Emergency Dispatch [online]. 1995 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[7] Osm důvodů, proč platba za neadekvátní přivolání záchranné služby ničemu nepomůže, ale mnohému uškodí. Záchranná služba [online]. 2018 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[8] Osm důvodů, proč platba za neadekvátní přivolání záchranné služby ničemu nepomůže, ale mnohému uškodí. Záchranná služba [online]. 2018 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[9] Zbytečné výjezdy záchranné služby – emoce vs. fakta. Záchranná služba [online]. 2019 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
MUDr. Ivo Zlínský
MS ODS Uherské Hradiště
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV