Je to vidět čím dál víc. Tzv. pražská kavárna, reprezentovaná v posledních dnech tibetskými vlajkami, v posledních měsících názorovou velkorysostí vůči uprchlíkům, intelektuály typu Tomáše Halíka, topáckým knížetem Karlem a často posilněným hysterickým Kalouskem, to vše doplněno o sci fi zeleného "blázna" Matěje Stropnického, dříve zeleného a dnes těžko říct jak zbarveného, ovšem vždy politicky kalkulujícího Martina Bursíka, je pro ostatní část národa zcela nepochopitelné území. Navíc se zde ke všem těm osůbkám kumulují další politikové, z nichž většina tu charakteristiku, že jsou z jiné planety, splňuje taky.

Pro regiony, v nichž se skutečně musí dělat a řešit tisíce věcí, a kde není čas na žvanění a teatrální věšení čehokoliv včetně vlajek, a kde prezident je pro lidi opravdu prezident, tedy člověk, na kterého se degradačně neřve ani neplive, se stává Praha tak trochu rezervací, ve které si parta bláznů hraje na politiku, stylizuje se do jediných chytrých na této planetě, a kde stupeň morálky odvisí pouze od jimi sdílených hodnot - a všichni ostatní jsou podle nich idioti, kteří nechápou.

Někdo by už měl pražské kavárně říct - možná vám vaši Pražané rozumějí, ale zbytek republiky ani náhodou. Pro nás normální lidi jste trapní šašci, kteří se zviditelňují pro své ego, zatímco právě ta celá republika má úplně jiné starosti, jiné hodnoty a jiné priority. Proto se na vás my odjinud díváme s pohrdáním a je nám vás líto, jak se ztrapňujete čím dál víc.

Ano, pro Bursíky a Kalousky je možná projev hrdinství vystrčit z okna tibetskou vlajku a řvát před kamerami na policisty, kteří dělají jen svou práci při návštěvě jiné hlavy státu, ale pro zbytek národa je dnes hrdinství do této doby porodit dítě, onemocnět nebo být živnostníkem. Což je mimochodem vaše dílo - ty obavy.