Žijeme v zemi nedozírných příkazů, zákazů a péče až za hrob, která nás mohou dovést až do toho hrobu. Snaha regulovat vše je někdy směšná, někdy trapná, někdy do nebe volající. Dělá z lidí nemyslící bytosti, a my všichni se přizpůsobujeme těm, kteří to nějak nezvládají.

Ano, kouření možná škodí zdraví, a byl jsem ochoten přijmout povinnost mít kuřácké a nekuřácké prostory. Řada restaurací se s tím dost dobře vypořádala, a všichni byli spokojeni. Jenže bijci kuřáků nelenili, a chtějí zákaz všude, dokonce, naposledy, i v ZOO. Prostě všude. Chrání nás před sebou samými, protože jsme asi malé děti, co se musí vodit za ručičku.

Je to podobná situace, jakoby cukrář neprodal tlustému člověku zákusky a řezník bůček. Taky jim to škodí, pořád to do sebe cpou, zdravotnictví zatěžují možná více než kuřáci, ale oni mohou. I když možná dočasu, možná se už množství bůčku a zákusků bude regulovat na osobu a rok.

Směrem k průměrnosti směřuje i naše školství. Protože všichni se budeme přizpůsobovat těm nepřizpůsobivým. Takže bude i povinný poslední rok školky - aby se děti, o které se doma nikdo nestará, něco naučily. Že tím budeme nutit do stádnosti i normální děti normálních rodičů, kteří už své děti dávno naučili barvy, tvary a první písmenka, jaksi opomíjíme. Takže kvůli asociálům, kteří se svými dětmi nepracují, budeme povinně hnát do školky všechny.

Mít více peněz je asi taky málem zločin, takže se zruší placené kroužky, aby to nebylo líto těm, kteří na to nemají, namísto abychom se postarali o to, aby těm opravdu chudým to stát zaplatil - lepší investice než do vzdělání a rozvoje schopností dětí není. Bereme dětem možnost rozvíjet se jen proto, že ne všechny mámy prostě mají na to koupit piáno. Takže raději žádné dítě ať se neučí nic.