V rozbouřené politické atmosféře, kdy se dosavadní vládní koalice jen horko těžko smiřuje s faktem, že jí prezident Miloš Zeman nedal možnost vytvořit nečasovský kabinet bez Nečase, a sociální demokracie se vzpamatovává z toho, že ministerská křesla ve vládě Jiřího Rusnoka přijímají navzdory stranickým direktivám její členové, zní i hlasité řinčení politických zbraní. Z těch jsou zajímavé především ty namířené na hlavu státu a hrozící mu ústavní žalobou.

„Úvahy o ústavní žalobě na prezidenta jsou v tuto chvíli hodně předčasné, u druhého pokusu zatím zdaleka nejsme – zatím nedošlo ani k hlasování o důvěře Rusnokově vládě a odmítnutí důvěry není jisté. Klidně se může stát, že Rusnokova vláda důvěru získá, navzdory tomu, že to tak na první pohled nevypadá,“ říká pro ParlamentníListy.cz právník Pavel Hasenkopf, jenž se specializuje na ústavní a mezinárodní právo.

Hasenkopf byl Zemanovým kancléřem Mynářem veřejně označen za jednoho ze spoluautorů Klausovy amnestie, proti čemuž se veřejně ohradil a předložil dokumenty, z nich má vyplývat, že byl autorem verze amnestie, která neobsahovala veřejností odsouzené ukončení některých probíhajících soudních procesů. Po celé anabázi odešel z Pražského hradu a nyní spolupracuje se známým protikorupčním advokátem Václavem Láskou.

Jde o krajní prostředek řešení sporu prezidenta s Parlamentem

Aby se vůbec dalo uvažovat o ústavní žalobě na prezidenta, musely by být splněny některé podmínky. „Platí, že každý státní orgán je povinen vykonávat své funkce, konat tak, aby stát fungoval, i prezident. Nemá nárok říct 'teď na to nemám náladu, přijďte s tím někdy jindy', obrazně řečeno. Pokud by tedy prezident bezdůvodně oddaloval jmenování premiéra při druhém pokusu – ať už záměrně nebo z laxnosti - pak by tam určitý prostor pro ústavní žalobu byl. Záleželo by na tom, jaké důvody by pro takové počínání uvedl. Ale prokazovat jejich právní relevanci, či přesněji irelevanci, by bylo docela obtížné a důkazní břemeno by nadto bylo na žalobci," upozorňuje Pavel Hasenkopf.