Poslanecká sněmovna v minulých dnech zase přilila olej do ohně oblíbenosti politiků, když se poslanci dlouho nebyli schopni dohodnout na tom, o kolik se zvýší platy politiků. Jak hnutí Úsvit vnímalo, že se původní dohoda poslaneckých klubů nedodržela, a nastalo tak nedůstojné dohadování?

My jsme nejdříve byli osloveni zástupci vládní koalice, já jsem se schůzky o platech neúčastnil, byli tam kolegové. A měli zadání, abychom zabránili skokovému zvýšení platů o šestadvacet procent. To se povedlo, následně jsem tedy přikročil k dalšímu kroku, měli jsme v plánu prosadit nejlépe nulové zvýšení nebo zmrazení platů. Nás je ve sněmovně jen čtrnáct, tak nemáme takovou sílu. Viděli jsme, že vládní koalice se do toho zamotala, protože chtěla, aby se platy zvýšily, jen se nemohla shodnout na tom, o kolik. Premiér se zamotal dokonce do svých vyjádření tak, že navrhl trestat poslance za neúčast ve sněmovně, přitom sám má účast při jednání jen něco přes čtyřicet procent, čili jednu z nejhorších, protože kumuluje funkce a nestíhá, zatímco já mám nejvyšší účast ze všech předsedů parlamentních stran, téměř devadesát procent. A to z toho důvodu, že jsem byl dvakrát nemocný, jinak bych měl víc. Jednou jsem měl zlomenou ruku, to všichni viděli, podruhé jsem měl chřipku a vysoké horečky zrovna v době schůze sněmovny.

To už média nenapíší, že premiér má jednu z nejnižších účastí, protože kumuluje funkce. Takže se vláda a její poslanci zamotali do svých vyjádření tak, že dokonce člověk, který má jednu z nejhorších účastí ve sněmovně, sám navrhuje vlastní trestání, protože si neuvědomil, že má jednu z nejhorších účastí, zatímco já mám nejvyšší účast. Hlásá něco, co sám nedělá.

Ale premiéra by krácení poslaneckého platu kvůli případné neúčasti na jednání dolní komory nepoškodilo, protože bere premiérský plat, ne poslanecký.

Sobotka by měl jít příkladem, a když navrhuje trestání za neúčast, pojďme dát za každé procento neúčasti pokutu deseti tisíc korun. Tím pádem nám Sobotka zaplatí dneska šest set tisíc korun a já zaplatím sto tisíc. A když jsme viděli tenhle vládní zmatek v koalici, jak se zamotávají, jsou v rozkladu a nemohou se dohodnut, protože ten chtíč po vyšších platech přesahuje zdravý rozum, protože jinak by chtěli nulové zvýšení, tak jsme v souladu s naším programem přistoupili k tomu, že jsme navrhli nulové navýšení a zmrazení až do roku 2018. Chtěli jsme vládě dát dostatečný prostor, aby vytvořila nový zákon o platech ústavních činitelů tak, aby byl provázán s průměrnou mzdou v České republice, s minimální mzdou a průměrnými důchody. Tyto tři kvocienty jsme tam požadovali zapracovat. A když se občané budou mít lépe a budou mít vyšší důchody, můžou mít vyšší mzdy i politici. A když budou mít lidé nižší mzdy a nižší důchody, ať se sníží mzdy i ústavním činitelům. Ten druhý důvod, proč jsme nesouhlasili s vládními návrhy na zvýšení platů, je, že tady máme rekordní nezaměstnanost, přes šest set tisíc nezaměstnaných, máme absolutně neadekvátní důchody a vláda s ničím nic nedělá. Důchody neumí zvednout, podpora vytváření pracovních míst je nulová. Když je vláda neschopná přilepšit občanům, tak si nemohou politici přilepšovat sami. Pro mě je to jasné jak facka. Po roce fungování vlády je nezaměstnanost stále rekordní, i s připravenou valorizací důchodů si důchodci moc nepřilepší, takže sliby chyby. Na druhou stranu úspory na obsluhu státu žádné.