Ve čtvrtek doporučila komise pro přípravu změn v důchodovém systému koaliční vládě ukončení druhého pilíře penzijního systému. Jak na Vás rozhodnutí této komise, do níž Vás jako člena nominovalo hnutí ANO, zapůsobilo?

Přijde mi to hrozně nekonstruktivní. Předesílám, že jsem letitý kritik druhého pilíře, nevstoupil jsem do něj, ani nejsem jeho zastáncem. Ale nepřipadá mi produktivní a efektivní to jenom zrušit. Dvě stě hlav žhaví bedny na to, jak něco destruovat. Jsou to profesoři, docenti, odborníci a k tomu se půlka státní správy zabývá tím, jak něco zrušit. A tak jsem navrhl, aby komise s využitím své kapacity, kterou má jak administrativně, tak i odborně, navrhla alternativní pohled. Jinými slovy prověřit, zda existuje nějaká možnost, jak ten druhý pilíř zlepšit, vyměnit, změnit a vytunit tak, aby to pro lidi dávalo smysl, a zároveň to bylo i životaschopné.

S jakou odezvou se Váš návrh setkal?

Reakce byla taková, že to není součástí zadání. Ale když je v ní tolik odborníků, tak bych očekával i v rámci efektivity a produktivity práce, že zazní, jaká je odpověď na politické zadání, ale k tomu se přidají ještě alternativy, které experti zkoumali právě z toho odborného hlediska. Ale říct, že odpověď na zadání je tohle a ostatní nás nezajímá, dokud nedostaneme nové politické zadání, mi připadá nedostačující. A to říkám jako kritik druhého pilíře. A jsem zklamán z některých politiků ČSSD, že se na problém nedívají, jak se na něj dívám já, tedy pohledem toho střadatele. Mám pocit, že jim jde o ryzí politiku. Nikoho jsem tam ve čtvrtek neslyšel, že by se na to díval očima spotřebitele, daňového poplatníka.

Převládá tedy u Vás zklamání z toho, jak si důchodová komise při jednání o druhém pilíři počínala?

Hlavně bych chtěl podtrhnout, že před třemi roky jsem kritizoval vznik druhého pilíře nejen z ekonomického hlediska, že je to nesmysl, ale i z politického pohledu, že se koalice domluví jen mezi sebou a přehlasuje opozici o hlas, o dva a přijme něco, co ovlivní generace. A teď se obávám, že se děje úplně to samé, jenom opačně. Jedna garnitura něco zavede, druhá to zruší, pak volby dopadnou jinak a znovu to někdo zavede. A lidé tu budou jako pokusní králíci po každých volbách přijímat nové věci, které ve vyspělých demokraciích vydrží dvacet i třicet let. Varuju proto před tím, aby si daňový poplatník čtyři roky neplatil někoho, kdo něco vytvoří, a po volbách, když se to změní, tak bude zase platit aparát, aby vymyslel, jak to zrušit. Lidé pak politikům ve vztahu k dlouhodobým reformám nebudou věřit vůbec nic.