Ve svém projevu nastínila dějiny českého parlamentarismu. „V roce 1861 se zde český zemský sněm sešel poprvé a od té doby česká politika prošla řadou zvratů. Obdobími, na která můžeme být hrdí, i těmi, která si neradi připomínáme a bereme je jako přítěž,“ uvedla s tím, že poslední týdny zřejmě patří k těm druhým, což ji prý velmi mrzí.

• TÉMA: Rozpuštění sněmovny

Připomněla i hezčí období našich dějin, konkrétně zvolení prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, což se podle jejího názoru zapsalo do dějin tak silně, že k tomuto momentu odkazují politici i dnes.

„Když se probírám historií českého parlamentarismu, musím se ptát. Čím se do historie zapíšeme my, co jsme přinesli?“ tázala se Němcová. Připustila, že vláda Petra Nečase čelila mnoha krizím, že v současné době se ve sněmovně vyskytuje mnoho nezařazených poslanců a dva jsou dokonce za mřížemi.

„To vše jistě může zpochybnit českou politiku i Parlament, možná právě proto bychom měli být rozpuštěni,“ nadnesla, ale vzápětí dodala, že před sebou vidí důležitý úkol, a to bránit českou parlamentní demokracii. Český volič sice prý může být frustrován, ale dnešním rozpuštěním se přece nemusí dočkat lepších poměrů. A jestli to někdo tvrdí, není to podle jejího názoru férové.

Rozpuštění sněmovny by s sebou mohlo podle Němcové přinést i další riziko. „Kdykoliv se příště znelíbí nějaká další vláda, vytvoří se precedens – není přece nic snazšího, než aby se sněmovna rozpustila. Ke stabilitě to v žádném případě nepovede,“ varovala.

Poslanci musí být aktivní

Dalším důvodem, proč se staví proti, je i skutečnost, že by se prý poslanci vzdali kontrolní role, která je od nich očekávaná. „Mrzí mě, že vláda Jiřího Rusnoka získala při hlasování tolik hlasů. Právě svým postojem jsme měli šanci dát prezidentovi najevo, že vláda má vycházet ze sněmovny a jen svým sebevědomým jednáním jsme mohli určit mantinely jeho chování,“ povzdechla si a zdůraznila, že sněmovna nemůže přijímat jen podněty zvenčí, ale musí zůstat aktivní složkou.

Závěrem ve své řeči poděkovala všem občanům – za jejich hlasy, podporu a pomoc při výkonu mandátu. „Mou ambicí bylo vždy hledat shodu mezi poslanci a vést Poslaneckou sněmovnu k tomu, aby měla váhu ve společnosti. A ne vždy to bylo možné,“ uzavřela.