Štěpánek se v textu, který napsal pro server ParlamentníListy.cz, zamýšlí nad celou „obří protikorupční akcí“, která nemá obdoby nejen v celé historii České republiky, ale ani v okolních zemích.

Zadržena byla nejen šéfka premiérova kabinetu Jana Nagyová a exposlanci Petr Tluchoř a Ivan Fuksa, ale také bývalý i současný ředitel Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník a Milan Kovanda a další lidé. Policie prohledala kanceláře známých pražských vlivných lobbistů Ivo Rittiga a Romana Janouška, oba byli v té době v zahraničí. Policejní razie probíhala v budově Úřadu vlády, ministerstev obrany i financí, pražského magistrátu i několika státních firem.

Petr Štěpánek, který celou stále probíhající kauzu komentuje, se na počátku devadesátých let podílel na založení ODS, byl tiskovým tajemníkem premiéra Václava Klause, dnes je místopředsedou regionálního sdružení občanských demokratů v Královéhradeckém kraji a dlouhodobým ostrým kritikem šéfa strany a premiéra Petra Nečase. Působil také jako místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, napsal řadu knih a věnuje se i hudbě.

ParlamentníListy.cz zveřejňují Štěpánkův komentář k současné kauze v plném znění:

Svět podle Ištvana aneb Konec politiky v Česku

„A co z toho budu mít já?“

Přesně tak zní legendární otázka Jiřího Paroubka, kterou pravidelně pronášel během všech vyjednávání s Mirkem Topolánkem. Podle Ištvana by měl jít Paroubek za katr. A Topolánek  nepochybně taky.

Strana zelených získala v roce 2006 ve volbách do Poslanecké sněmovny šest mandátů. Aby vůbec mohl Topolánek sestavit vládu, musel Bursíka „uplatit“ čtyřmi ministerskými posty. Na šest poslanců čtyři ministři. Jeden z vůbec nejlepších „dealů“ české novodobé politiky. Kdyby svět běžel podle Ištvana, také Bursík by už seděl za katrem. I se Schwarzenbergem, který byl „uplacen“ postem ministra zahraničí.

Šup do báně se Zemanem i Klausem

Aby mohla v roce 1998 vzniknout menšinová vláda sociální demokracie, musel Zeman leccos přislíbit Klausovi. Šup do báně se Zemanem, šup do báně s Klausem.

Aby mohli sociální demokraté sestavit po posledních krajských volbách krajské rady, museli leckde komunisty uplatit lukrativními funkcemi.

Příkladů podobných politických „obchodů“ najdeme v naší i světové historii tisíce a tisíce. Politika s nimi stojí a padá. Stejného rodu je případ odstoupivších poslanců Tluchoře, Šnajdra a Fuksy. Vůbec nejpůvabnější na Ištvanově utržení se ze řetězu zdravého rozumu ovšem je, že za katr poslal i Petra Tluchoře, který žádnou „trafiku“ neobdržel.

Ištvan útočí na podstatu politiky i demokracie

To, co olomoucký vrchní státní žalobce Ivo Ištvan předvádí, je útok na samotnou podstatu politiky založené na soutěži, koexistenci a „obchodování“ politických stran, útok na demokracii.

Předčasná vidina vládních korýtek ovšem o rozum zřejmě připravila také naprostou většinu opozičních politiků. Vůbec jim nesecvakává, že ve světě podle Ištvana budou při nejbližší příležitosti – až se to někomu bude hodit do krámu – na řadě také oni sami. Ti oranžoví by možná navíc neměli zapomínat, že za katrem už více než rok smrdí jejich kolega Rath. Až ten se rozpovídá o oranžových „dealech“, to teprve bude fičák.

Zákulisní hybatelé si mnou ruce

Je to hodně přepálený guláš smíchat Rittigy a Janoušky s generály vojenské tajné služby, přimíchat odstoupivší poslance, okořenit to patřičnými kilogramy zlata, navléknout kukly a pod rouškou noci vyrazit na Úřad vlády.

Ono televizní kvarteto z Ištvanovy tiskové konference ponejvíce ze všeho připomínalo policejní juntu. A natěšení zákulisní hybatelé zdejšího politického všehomíra si mezitím v klidu mnou ruce. Další díl seriálu Vrtěti psem započal. Co myslíte, kdo je pes a kdo ocas?

Petr Štěpánek, 14. 6. 2013

(mezititulky redakční)