Co jste říkala dlouhým tahanicím kolem platů poslanců ve sněmovně a podivuhodnému nápadu ministra financí Andreje Babiše, že by vláda mohla určovat platy zákonodárcům podle toho, jak pracují?

Samozřejmě vláda nemůže určovat platy poslanců, to určitě ne, musí to být stanoveno zákonem. Příjmy zákonodárců narůstaly nejen kvůli samotnému platu, ale i kvůli různým, navíc donedávna nezdaněným náhradám. Určoval to zákon, který byl, myslím, nastaven v roce 1995, tehdy jsem byla poslankyní a byla jsem zásadně proti té konstrukci, hlasovala jsem proti. Ale ani vláda s tím nesouhlasila, tak si to tehdy prosadila poslanecká skupina a od té doby to takhle běží. Tím odměny zákonodárců narostly, ale ne průhledně, že by šlo o plat, který je zdaněný, ale neprůhledně, protože byl včetně těch různých náhrad, které poslanci používají jako plat. Oni s náhradami zacházejí úplně stejně jako s platem, to znamená, že dostávají větší odměnu, než jaká je deklarována. Ale protože už byly odměny poslanců vysoké, rozhodlo se, že se jim platy zmrazí. Ta výše byla důsledek kdysi zvolené konstrukce, místo toho, aby byla zvolena nějaká konstrukce, která by opravdu propojovala výkon s odměnami.

Zejména za situace, kdy výkon zákonodárců není takový, jaký by měl být, je hrozně těžké, když navíc platy lidí nerostou jako platy poslanců, aby si zvyšovali plat. Já jsem vždy podporovala to, že poslanci mají sdílet problémy lidí, to znamená, nemohou jim platy růst více, než rostou lidem podle výkonu ekonomiky. To je můj obecný názor. Debaty o platech poslanců jsou vždycky problém, stranou pak jde otázka, jak bude Poslanecká sněmovna vypadat v očích voličů.