Na úvod vyzdvihla Jiřina Šiklová úlohu kulturních míst, kde se často schází se svými příznivci či čtenáři. „Díky městský knihovnám a ženám, které je vedou, je v této společnosti možnost i neformálních setkáních, které třeba nemusí být někomu podle libosti.“ Ve většině dalšího času se věnovala politice. „Intelektuálové nechtějí do politiky, jako kdyby se od ní  nechtělizašpinit a naopak politika moc tyto lidi neláká do svého náručí, jako by se intelektuálů bála. A když všichni budeme říkat, že politika je špatná, tak také špatná bude. Nemůžete říci, že všichni jsou svině, občas se z nějakého prasátka stane docela milý tvoreček.“

V další části také reagovala na názory lidí, že k volbám nemá cenu chodit. „Když lidé říkají, že se na politiku vykašlou, že je nezajímá a že politika pro ně není, tak ať potom nebrblají, že se jim to a to nelíbí.

Náš nový sport – volba prezidenta

„Nemáme prezidentský systém, a tak naše volby budou skutečně jen formální, protože hlava státu nemá takové pravomoce a je jenpostavou, reprezentující stát navenek,“ pokračovala dále Šiklová, „Víte, jak se jmenuje italský nebo německý prezident?  Znáte předsedy vlád, ale prezidentské tváře v těchto zemích nikoliv. Naopak, tam kde je prezidentský systém, jako například ve Francii, jej zas znáte více než ministerského předsedu. My na to nejsme připraveni ani morálně a ani v ústavě tomu není dán prostor, takže tady budeme tak nějak experimentovat.“ Jak se dále dozvěděli přítomní, stává se z volby prezidenta sport – kdo navrhne atypického kandidáta, kterých už budou pomalu desítky. Výsledek pak může spíše degradovat vážnost hlavy státu. „V prvním kole, byť bude asi slušná účast, nebude myslím zvolen nikdo. A tak se může stát, že v dalším kole, které už bude notně slabší, rozhodne 50 nebo dokonce i jen dva hlasy. To se mi nezdá příliš rozumné.“