Nynější herec brněnského Divadla na provázku Josef Polášek se musel v dětství potýkat s problémy, které vyplývaly z křesťanské výchovy v rodině. Nyní je pro něj víra v Boha něčím, bez čehož by se už neobešel. „Jsou to určitá pravidla, která mě svým způsobem fascinují a podle kterých se dá docela dobře procházet životem. Takové značky,“ říká Josef Polášek v rozhovoru pro Magazín deníku Právo.
V otázce církevních restitucí, která se stala i součástí boje před blížícími se krajskými a senátními volbami, se řadí mezi jejich zastánce. „Zdá se mi, že je kolem toho příliš zbytečných emocí a hysterie. Přece jestli mi někdo něco ukradl, co je moje, je logické, že to chci zpět. Když mi někdo vezme dům, je slušné ho vrátit – a je jedno, k čemu ho použiju. O tom bych už nediskutoval,“ konstatuje Josef Polášek.
Z populistických řečí o chudé církvi je herci zle
„Bavit se lze jen o způsobu, jak se to bude vracet a za jak dlouho. Případně co z různých důvodů nežádám. Zvedá se mi kufr, když slyším populisty líbivě říkat: ´Církev má být přece chudá.´ Ale to je typické pro tuto zemi,“ tvrdí v rozhovoru pro Magazín Právo herec Josef Polášek, jehož zatím poslední filmovou rolí je postava bigotního katolíka v ironické komedii Polski film.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník