Podle Zbořila v dobách socialismu nezáleželo na tom, jaký post politik – člen KSČ nebo Národní fronty, který postoupil na nejvyšší příčky ve stranické nomenklatuře, obsadí. Bylo jedno, jestli bude ministrem zemědělství, kultury nebo vnitra. Zbořila prý ovšem nenapadlo, že taková praxe bude běžná i víc než dvacet let po pádu komunismu. „Něco jiného byla revoluční a porevoluční euforie, kdy na určitá místa často přicházeli kamarádi z mokré čtvrti nebo golfu,“ vzpomíná, ale dnes už by měla nastoupit podle jeho názoru hlavně odbornost. Ale praxe je jiná, vlivní politici se i dnes stávají ministry resortů, o nichž nic nevědí. „Politická strana uspěje ve volbách a její politik si pak sedne na ministerstvo dopravy jako Vít Bárta a studuje, jak jezdí vlaky, co je podatelna a odbory,“ kritizuje politolog. Je přesvědčen, že třeba ministr financí má mít „slušné“ ekonomické vzdělání.

Ale existují i výjimky. Podle některých odborníků například právnička, sociální demokratka Petra Buzková neměla zkušenosti z oblasti školství, ale na její působení v čele ministerstva prý dodnes mnozí, zejména z vysokých škol, vzpomínají v dobrém. „Možná se dokázala v problematice rychle zorientovat, nebo se uměla obklopit schopnými lidmi,“ uvažuje politolog.

Hlavně doprava je trafikou pro zasloužilé straníky

Ani přeskakování z resortu do resortu není v posledních letech nic výjimečného. Zbořil poukázal na příklady Pavla Němce, který šéfoval ministerstvům pro místní rozvoj i spravedlnosti, Vlastu Parkanovou, která byla ministryní spravedlnosti i obrany, nebo současného ministra zemědělství Petra Bendla, který v Topolánkově vládě seděl už v křesle ministra dopravy.

„Příkladem člověka, který nerozumí žádnému resortu, je Bendl. Je to politická figura se stranickou klikou za zády, která ho prosazuje, proto je nasazován do vládních postů,“ přidává se politolog Rudolf Kučera. Za protipól považuje ministra zdravotnictví Leoše Hegera z TOP 09. „Je to zdatný odborník, ale jeho odvaha má politické limity,“ říká pro ParlamentníListy.cz Kučera.

Místopředseda ODS Pavel Blažek byl na řadě

Zdá se, že hlavně doprava je vhodnou trafikou pro zasloužilé straníky. V jejím čele působil i Jan Stráský, předseda poslední vlády ČSFR. Ale potom si troufl i na post ministra zdravotnictví a nedávno si ještě odskočil do Národního parku Šumava, kde rok a půl šéfoval.

Podle politologa Petra Justa se zdá, že hlavním předpokladem ministra je stranická knížka a zapojení ve straně, která ho nominuje. Účast ve vedení strany je například u ODS pro ministerskou kandidaturu zjevně podstatná. Jmenovaný ministr spravedlnosti Pavel Blažek byl po Miroslavě Němcové, Pavlu Drobilovi, Sašovi Vondrovi a Jiřím Pospíšilovi posledním místopředsedou strany, který ještě neměl žádnou důležitou ústavní funkci. „Kdyby se do obsazování ministerských křesel promítlo víc odbornosti, určitě by to věci neuškodilo,“ soudí pro ParlamentníListy.cz Just.

„Je mnoho zájemců o ministerská křesla, ne všichni se dobře osvědčí. Bohužel se tito univerzální politici často dostanou na místo o stupínek výše, než jsou schopni fungovat,“ řekl redakci psycholog Jan Cimický. Za příklad kvalifikovaného ministra považuje ministra zahraničí Jiřího Hájka z roku 1968, byl to člověk jazykově vybavený, s právnickým vzděláním, podle psychologa prostě „politik na svém místě“. Za dobrého ministra kultury považoval také Pavla Dostála.